MSX: Neúspěšná snaha Microsoftu na poli home PC | Kapitola 3
Seznam kapitol
Málokdo u nás ví, že ve stejné době, kdy Microsoft opanoval svět profi počítačů systémem MS DOS, se pokusil o unifikaci domácích osmibitových počítačů. Jeho iniciativa se jmenovala MSX (MicroSoft eXtended). Vycházela z jazyka Microsoft Basic a měla za úkol sjednotit divočinu 8bit strojů. Zajímavý, ale jenom částečně úspěšný pokus.
První generace počítačů MSX tvarem připomínala klasické domácí stroje - „chlebník“ s klávesnicí, do kterého jste nastrkali přídavná zařízení. Poměr výkon / cena byl ale u osmibitů atraktivní, zvláště když vezmete v úvahu slušný software, Extended Basic od Microsoftu a také například ten detail, že počítače využívaly hlavně diskety 3,5“ s kapacitou 720 KB a formátem FAT12, tedy (až na boot sektor) vlastně úplně ten samý formát, jako mělo PC. Přenášení dat mezi MSX a PC bylo mimořádně jednoduché, což bylo v té době velice vzácné. Takže máme levný systém, který může snadno komunikovat s PC – co nám chybí ke štěstí? Praktičtější provedení. Ne „solidnější“ - kvalitou hardware patří MSX stroje mezi absolutní špičku mezi osmibity a například klávesnice počítače Daewoo svou kvalitou převyšuje většinu těch, které si můžete koupit dnes. Pro profesionální použití ale přece jenom potřebujete oddělenou klávesnici a myš.
Standard MSX2 představoval solidní evoluci systému směrem k profesionálnějšímu použití. Přišla tři roky po původním systému, v roce 1986, tedy zhruba ve stejné době, kdy se objevily první domácí šestnáctibitové systémy. Procesor zůstal původní, jeho takt stejný. Výkonový nárůst tedy nebyl žádný. Minimální RAM se zvětšila na 64 KB, běžných ale bylo 128 KB a někdy i 256 KB RAM. Největší pokrok zaznamenal nový videoprocesor, který měl už svých vlastních 128 KB video RAM (ano, existovaly systémy, kde video RAM byla dvakrát větší, než aplikační RAM!) S novým videoprocesorem přišla i podpora vyšších rozlišení, jako 256×212 bodů ve 256 barvách.
Přestože videoprocesor byl lepší, neřešil se jeden z dost zásadních problémů počítačů MSX: Videoprocesor měl vlastní paměť a obhospodařoval si ji sám, pokud jste chtěli cokoliv dělat, museli jste z procesoru poslat příkaz. To docela brzdilo práci, hlavně ve srovnání se systémem se sdílenou pamětí (na Atari či Amize se daly dělat zajímavé triky pouze tím, že jste videoprocesoru podstrčili kus paměti s daty, tady se to muselo dělat sekvencemi příkazů). Pro určité typy použití byl koncept používaný systémem MSX lepší, ale komplikovalo to předělávky her z jiných platforem. Buď jak buď, zastarávající procesor se stal úzkým hrdlem při programování her.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
