MSX: Neúspěšná snaha Microsoftu na poli home PC
Seznam kapitol
Málokdo u nás ví, že ve stejné době, kdy Microsoft opanoval svět profi počítačů systémem MS DOS, se pokusil o unifikaci domácích osmibitových počítačů. Jeho iniciativa se jmenovala MSX (MicroSoft eXtended). Vycházela z jazyka Microsoft Basic a měla za úkol sjednotit divočinu 8bit strojů. Zajímavý, ale jenom částečně úspěšný pokus.
Na konci sedmdesátých let, po obrovském úspěchu Apple II, se téměř každá firma probrala z letargie a pustila se do vývoje osobních počítačů. Dogma o tom, že doma počítač nikdo nepotřebuje a pro firmy je výhodnější minipočítač s terminály, padlo. (Alespoň dočasně padlo, protože co jiného je cloud + tenké klienty, než návrat k systému minipočítač + terminály?)
Vývoj se vydal několika směry, podle toho, co představovalo silnou stránku výrobce: Atari a Commodore se vydaly cestou vycházející z herních konzolí, vsadily na výkonné koprocesory a nízkou výrobní cenu. IBM se zaměřilo na drahé a poměrně neohrabané, nicméně neobyčejně snadno rozšiřovatelné řešení nazvané IBM PC. Někteří výrobci, jako Sinclair, vsadili na brutální zjednodušení designu. A většina výrobců bez fantazie se pustila po nějaké variace na CP/M kompatibilní stroj.
Vize Microsoftu z roku 1983 představovala docela zajímavý a vlastnostmi vyvážený hybrid mezi profesionálním modulárním konceptem a herním strojem. Základem standardu měl být na svou dobu výkonný osmibitový procesor kompatibilní se Zilog Z80A na 3,58 MHz, minimálně 16 KB RAM, rozšířený grafický čip Texas Instruments TMS 9918 s vlastními 16 KB video RAM a zvukovým čipem AY-3-8910. Velkou slabinou návrhu byl příliš malý požadavek na paměť RAM, většina MSX strojů už první generace měla 64 KB RAM, což znamenalo, že pokud jste si koupili osekaný stroj s menším množstvím paměti, tak vám nejely lepší hry.
Problém byl v tom, že standard MSX přesně neřešil mechanismus stránkování paměti, což komplikovalo život vývojářům. Většina strojů sice měla 64 KB RAM, některé i 128 KB, ale občas se stávalo, že aplikace neviděly veškerou dostupnou paměť. Velmi speciální problém představoval raný model Philips VG8000 vyráběný ve spolupráci s firmou Thompson: Počítač měl pouze 16 KB RAM, což bylo zoufale málo. Philips proto nabízel modul rozšíření paměti o 16 KB, jenomže ten předpokládal, že namapuje paměť do zcela konkrétního místa, takže jste nemohli osadit moduly dva a rozšířit si paměť o 32 KB.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
