MSI WindTop AE2020 - dotykový vánek či vichřice? | Kapitola 4
Seznam kapitol
S WindTopy v podání společnosti MSI a jím podobným od dalších výrobců se v poslední době setkáváme čím dál častěji. Uceleně se těmto počítačům říká All-in-One, tedy vše v jednom. My tu dnes máme druhý nejvýkonnější model od společnosti MSI s označením WindTop AE2020. A co od něj čekat? Na to se pojďme podívat v dnešním článku.
O něco členitější je pak zadní část, kde se již dostáváme ke všem konektorům, apod. Celkově tvar zadní části, která je vlastně olemována právě akrylátovým rámečkem, jež jsem již popisoval, je jakási plastová vanička. Zde už nebylo použito lesklého černého povrchu, ale naprosto standardního a obyčejného červeného plastu. A podle mého názoru to má i své výhody. Nejenom, že zadní část asi nebude příliš mnoho lidí prohlížet, takže není nutností, aby byla stejně elegantní jako čelo. Navíc nebude docházet k takovému usazování prachu a viditelnosti „matlanců“, jako právě na lesklém povrchu.
Matná zadní plocha je tedy vlastně tak trochu bezúdržbová a přitom zachovává elegantní vzhled produktu. A pokud jsem mluvil o tvaru vaničky, tak začneme s popisem z jedné strany až k té druhé. Pokud se tedy podíváme na počítač přímo zezadu, tak nalevo asi ihned zaujmou především výrazná stříbrná tlačítka, kterých je na boku celkem 6. Spodních pět slouží k nastavování displeje, jedním je možné nezávisle i displej vypnout, i když je počítač zapnutý. Jedno z tlačítek je však o kousíček výše od těch předchozích a to logicky slouží k zapnutí celé sestavy. Jakmile tak učiníme, tak se akrylátový okraj rozzáří modrým odstínem LED diody, která naznačuje spuštění počítače.
Tlačítka na boku se ovládají příjemně a velmi intuitivně.
Modrá je sice barvou velmi elegantní, nicméně já už jsem jí asi trochu „přejedený“, takže bych nebyl proti, aby výrobce volil trochu decentnější značení, což platí dvojnásob především v noci, kdy agresivní modrá barva působí opravdu rušivě. Rozhodně bych se nebál např. sněhově bílé diody, která bude pro lidské oko přeci jen o dost přirozenější a eleganci v žádném případě neubere.
Jen ta zběsilá dioda mi nějak vadila...
Umístění ovládacích prvků jako takových bych však hodnotil kladně, jelikož ovládání je příjemné, velmi intuitivní a na dosah, i když nijak nenarušuje více viditelné přední plochy.
Jen nepatrný kousek od ovládacích prvků najdeme tzv. IO/Shield, jež je typický spíše pro standardní stolní počítače, respektive základní desky. Jednoduše se jedná o místo, kam jsou vyvedeny všechny důležité konektory, ať mluvím o již zmiňovaném HDMI vstupu nebo standardním analogovém VGA vstupu. Hodit se bude určitě i čtveřice USB nebo eSATA konektor. Není problém napojit ani externí reproduktory, i když osobně mě zde trochu chybí 5.1 výstup, protože mnozí by asi rádi využili možnosti napojení počítačových reproduktorů a jejich využití pro ozvučení obývacího pokoje. Pro napojení reproduktorů tu však najdeme digitální SPD/F konektor, takže ono to snad s tím napojením nebude tak černé. No a neposlední řadě to je pak LAN konektor pro síťovou konektivitu.
Zde bych se trochu zastavil na téma HDMI, musím totiž upozornit na fakt, že součástí počítače je pouze HDMI vstup. Je tedy možné připojit k PC např. DVD nebo BlueRay přehrávač, nepřipojíte však již LCD televizi, jelikož chybí HDMI výstup. Stejně tak je to s VGA konektorem, který slouží čistě jako vstup. Můžete tedy připojit např. další počítač a využít WindTop pouze jako monitor. Na tento fakt tedy prosím myslete při nákupu, aby nedošlo ke zmatku.
Velmi dominantní je zde ještě jeden konektor, a to je samozřejmě ten napájecí. O trafu jsem již mluvil dříve, takže nyní konečně vidíte, kam onen konektor patří.
A když už jsem mluvil o zvuku, tak nemohu nezmínit také dvojici integrovaných reproduktorů, které nalezneme za perforací na spodní straně. Rozhodně však nečekejte nějaký úžasný výkon. Opravdu jde spíše o jednodušší systémové reproduktory, které sice v nouzi hudbu přehrají, ale na delší poslouchání nebo využití pro ozvučení k filmu to není ani náhodou. Rozhodně bych tedy rovnou uvažoval o přikoupení externích reproduktorů.
Perforace je celkově celé zadní části poměrně vlastní, jelikož základní deska se nachází právě za tímto krytem a všechny heatpipe trubice a pasivní chladiče, které jsou po desce rozvedeny, je třeba někde ochlazovat. Tomu také napomáhá výraznou měrou aktivní ventilátor v horní části, který ohřátý vzduch odfukuje z pasivního měděného chladiče rovnou nahoru.
Otvor, kterým jde teplý vzduch za pomoci ventilátoru pryč.
Jeho hlučnost je především po zapnutí počítače, tedy do chvíle, než si jej zreguluje automatická tepelná regulace, velmi výrazná. Pokud jsem pak počítač provozoval ve standardním zatížení, tak je hlučnost na slušné úrovni a přirovnal bych jí právě k bratrským notebookům. Přeci jen je patrné, že z této koncepce počítač také pochází. Jakmile byste chtěli pustit nějakou tu hru, tak se samozřejmě po zahřátí hlučnost o něco zvýší, ale za celou dobu jsem se nedostal k hranici, při jaké počítač startuje.
Co mě však hodně vadilo, byla vždy chvilka trvající asi 20 sekund, kdy i v klidovém stavu ventilátor přidal otáčky, aby jednorázově rychle vysál ohřátý vzduch z pasivu. V ten okamžik byla hlučnost opravdu dosti nepříjemná, a pokud je uživatel např. začtený do nějakého článku, tak se sepnutí ventilátoru může leknout, což se mi ostatně i několikrát stalo. Myslím si tedy, že by stálo za to, aby MSI chlazení ještě nějakým způsobem dořešilo a především termoregulaci o chloupek vyladilo.
To už jsem ale tak trochu odbočil z venkovní části, takže pojďme zpět na zadní kryt a dostáváme se přímo doprostřed, kde nelze přehlédnou zadní stavitelnou nohu, jež vlastně zajišťuje stání celého zařízení na stole. Nohu je možné plynule naklápět asi v rozmezí 5cm, což velmi výrazně ovlivňuje náklon displeje, je tedy možné si naprosto individuálně upravit počítač dle potřeby.
Uprostřed masivní plastové nohy ještě najdeme otvor, jenž slouží pro protažení kabeláže, která potom nebude zbytečně „plandat“ po celém stole. Celkově mi vzhled podpěry příjemně zapadá do celkového designu a vše ještě podtrhuje logo výrobce, jež je umístěno přímo nad hloubem podpěry. Díky poměrně velkým rozměrům jej navíc nelze přehlédnout.
Typicky notebooková DVD-RW mechanika.
A dále se přes další perforací, tentokráte přímo nad pevným diskem a druhý reproduktor dostáváme konečně i k pravé straně. Zde dle očekávání najdeme ukrytou DVD-RW mechaniku, která jak jinak, než že pochází z notebooku. Osobně by se mi sem velmi hodila mechanika ve slot-in provedení, ale není tomu tak, takže po stisknutí tlačítka vyskočí standardní tray. I tak ale vypadá upevňování media na bok LCD velmi nestandardně a přitom při rutinní práci je to uživatelsky příjemné a vhodné umístění.
Komu by nestačila čtveřice zadních USB konektorů, tak má k dispozici ještě další dva právě na boku počítače, přímo pod optickou mechanikou. Tyto konektory se mohou velmi hodit např. při zasouvání flashdisku a jiných přenosných médií, protože hledat zadní konektor není až tak příjemné. Nad USB ještě nesmí chybět čtečka paměťových karet, opět obdoba notebookového provedení, takže karty typu SD, MMC, MS/PRO nejsou problém.
Boční USB a čtečka paměťových karet.
A tím vlastně končí soupis všech prvků na zadní straně počítače. Zároveň si i myslím, že je jich naprostý dostatek, takže nepředpokládám, že by někomu mohl nějaký konektor chybět. Pokud bych měl přeci jen nějakou výtku připojit, tak bych možná přesunul boční USB dopředu, kdy by jejich dostupnost byla přeci jen vyšší, ale i toto umístění není nijak mimo dosah.
Bez dalších prodlev tedy můžeme přejít k prvnímu spuštění počítače, jelikož máme všechny součásti, včetně periferií probrané. Operační systém je již taktéž přeinstalován, takže nic nebrání tomu, abychom vyzkoušeli práci na MSI WindTop AE2020.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
