Jak se Huawei dostal na černou listinu – a co to znamená? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Američané varovali svoje spojence před Huawei už delší dobu. Teď se situace přiostřila a největší technologická firma s obratem přes sto miliard dolarů skončila na blacklistu. Spojené státy jej odřízly od některých technologií. Asi nejvýznamnější je ztráta přístupu ke Google Mobile Services. A to je skutečně velký průšvih.
The Verge se podivuje nad ekonomickým smyslem zákazu exportu amerických technologií. Autor zdůrazňuje, že mu dává smysl omezení síťových prvků Huawei v datové infrastruktuře, ale jaký má smysl omezovat jim přístup k technologiím pro telefony, když je v Americe vůbec neprodávají?
Komentátoři si kladou otázky, zda jde o opatření taktické či strategické. Pokud by bylo jenom taktické, jde o nástroj pro další jednání, nátlakovou hru. Pokud jde o strategické rozhodnutí, bude mít výrazné dopady nejen pro Huawei, ale také pro nástup 5G sítí. Podle Huawei jsou u 5G sítí „tak dva až tři roky napřed“, plus drží řadu patentů, kterými se mohou Západu revanšovat.
Jaká je tedy skutečná motivace pro tažení proti Huawei?
1) Huawei skutečně představuje bezpečnostní riziko.
Je docela dobře možné, že prezident Trump má o produktech Huawei informace od tajných služeb - a je klidně možné, že se opravdu obává jejich přítomnosti v páteřních komunikacích. Ostatně i Západ nainjektoval svoje technologie a použil je při úderech na svoje nepřátele – jako například u Stuxnetu, který poškodil tisíc centrifug v iránské elektrárně Natanz.
Fakt, že velké množství komponent pochází ze země potenciálního protivníka, je něco, o čem varují vojenští analytici už léta. Nemusí jít přímo o součásti řízení zbraní, může jít o doplňkové systémy – dnes je z cenových důvodů nemožné nepoužívat klasické komponenty, které se masově vyrábí v Číně. A Čína je pro Ameriku potenciální protivník – minimálně v prostoru Tichého oceánu. Čína má ambici kontrolovat celé Jihočínské moře a chce zpět získat Taiwan – o tom nepochybujte ani na okamžik.
Na rozdíl od našich symbolických vyvěšovačů tibetských vlajek jsou Číňané pragmatici – a tak je docela možné, že systematicky backdoorují komponenty tak, aby je v případě potřeby mohli kontrolovat. Existuje důkaz, že na přepnutí procesoru do privilegovaného stavu stačí jeden vhodně umístěný kondenzátor a znalost hackera, který ví, jaké instrukce volat, aby k přepnutí došlo. Americká DARPA má program pro automatickou analýzu silikonů, aby zjistili, zda čip obsahuje jenom to, co má – a nic navíc.
O tom, že západní agentury zneužívaly známé chyby a slabiny víme. A je velmi pravděpodobné, že je Čína využila taky. A je docela dobře možné, že minimálně síťové prvky vyráběné v Číně obsahují skrytou funkčnost, která by je dovolila v případě potřeby ovládat. Můžou sice tvrdit, že to nedělají, ale byli by hloupí, kdyby to nedělali. Je to příliš velká výhoda pro případ konfliktu.
Proto bych teorii o tom, že opravdu jde o bezpečnostní riziko, neházel úplně pod stůl. Souhlasím však s tím, že jde pravděpodobně o něco, co se týká komunikačních prvků, ne telefonů samotných.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
