Tak už budeme moci ohýbat telefony... ale proč? | Kapitola 6

To, co předvedl Samsung, není nic nového. Nový je jen ten display, co do rámu natáhli. Různé divočiny, jako HP OmniGo, se pokoušely přijít na světlo světa už během 90. let, ale přes řadu inovací to byly příliš složité produkty, které nedokázaly ani cenou, ani jednoduchostí použití konkurovat nově vznikajícímu smartphonu. Vzpomeňme si na další excentricity, jako YotaPhone s displeji na obou stranách, na hory praštěných notebookových konceptů, jako Asus Taichi, Xentex Voyager a další stroje, které se snažily přinést inovaci za cenu komplikace v konstrukci a pochybným novým možnostem. Celá evoluce nevedla k nim, ale od nich, k jednoduchému pevnému obdélníku, ve kterém je dotyková obrazovka – a to je celé. To je, v současnosti, ergonomické optimum. A udělat z něj něco, co se ohýbá, k úspěchu stačit nebude.

Jediný revoluční víceobrazovkový mobilní koncept, který se opravdu prosadil, jsou konzole Nintendo DS, 3DS a 2DS – a to proto, že byly cenově dostupné a druhá obrazovka představovala doplněk jak té primární, tak zároveň ale nenahrazovala klasické ovladače, které na konzoli stejně zůstaly. Tohle je jediný funkční a úspěšný koncept, který si vybavuji – a přesto jeho nástupce, Nintendo Switch, se stejně jako všichni ostatní vrací ke konceptu jediné jednoduché obrazovky, takže i tuto dvouobrazovkovou konstrukci můžeme klidně označit jako slepou uličku. Jednoduše řečeno – nevidím to vůbec dobře.

A nezapomínejte: Ne každá věc, která se dá ohnout, by se měla ohýbat. Přestože to může jít neobvykle snadno...