Hlavní stránka Hardware Notebooky, telefony, tablety Historie grafiky v noteboocích: od SVGA k přehrávání DVD
Historie grafiky v noteboocích: od SVGA k přehrávání DVD
autor: Jiří Zima , publikováno 6.11.2014
Historie grafiky v noteboocích: od SVGA k přehrávání DVD

Zavítáme do doby, kdy grafické karty začaly pomáhat procesoru, podíváme se, jak dospívaly s nástupem grafických rozhraní a připomeneme si přechod od 256 barev k TrueColoru, notebooky vybavené přídavnými grafickými výstupy, samostatné akcelerátory pro přehrávání „náročného“ videa a zavzpomínáme i na „hi-res“ Duke Nukem 3D


Z celé škály produktů jsem nakonec vybral k hlubšímu popisu akcelerátor, který považuji za nejpokročilejší. Je jím mobilní prvotina společnosti S3 – Aurora 64V+.

S3 Aurora 64V+ (1997)

Ač v mobilním segmentu bylo S3 nováčkem, s grafickými kartami mělo mnoho let zkušeností a předcházela ho pověst výrobce kvalitních a cenově dostupných grafických čipů. V případě Aurory vsadilo na jistotu a jako základ posloužil velmi úspěšný desktopový čip S3 Trio 64V+. Ten si našel cestu do mnoha stolních počítačů a díky tehdejší velmi příznivé ceně není problém najít dobové karty s ním ještě dnes (i v ČR).

Aurora 64V+ je stejně jako Trio 64V+ plně 64bitový true-color akcelerátor do PCI s podporou BitBlt operací a DirectDraw včetně hardwarového blendingu (režimů poloprůhlednosti). Je k němu možné připojit 1–4 MB video paměti (FP nebo EDO) a výkonný (integrovaný) 24bit RAMDAC zvládne na externím monitoru zobrazit rozlišení až 1280 × 1024 při 256 barvách a vertikální frekvenci 75 Hz (běžnější 1024 × 768 funguje v 65 tisících barev při ergonomických 85 Hz). Tento akcelerátor se pároval ve výkonných noteboocích s procesory Pentium a Pentium MMX na frekvencích od 100 do 166 MHz.

Historie grafiky v noteboocích: od SVGA k přehrávání DVD

Roztažení nižších rozlišení na celou plochu displeje bez vyhlazení je poznat zejména podle kostrbatých písmen.

Schopnosti akcelerace videa byly na svou dobu velmi vyspělé. Konverze barevných prostorů videa byla nezávislá na barevné hloubce desktopu (v okně mohlo běžet TrueColor video, ačkoli ve Windows byla plocha nastavena na 256 barev) a zvětšování videa na obrazovku používalo bilineární filtr, který zajišťoval roztažení s vyhlazením (ten mělo Trio až ve verzi 64 V2). Plně hardwarově bylo možné přehrávat videa ve formátech Indeo a Cinepak a částečně hardwarově byl akcelerovaný také MPEG-1. Pro připojení samostatných dekodérů byla připravena speciální sběrnice (zde nazvaná S3 Scenic Highway).

Screen pipeline a různé obrazy

Screen pipeline představuje část čipu zajišťující propojení části paměti s libovolným grafickým výstupem (interní displej, výstupní konektory). Přidáním druhé takové části umožňuje současné zpracování dvou samostatných obrazů do dvou výstupů jedním čipem. Každý výstup pak může mít oddělené parametry (rozlišení, obnovovací frekvence) a může vykreslovat jiná obrazová data.

Zajímavější jsou ovšem ty funkce, které mobilní verze dostala navíc. Přímo v čipu byl integrovaný transmitér pro TFT i DSTN panely s 9b, 12b i 18bitovým rozhraním a podporou centrování a roztahování nižších rozlišení na nativní (roztahování bylo bez vyhlazení). Pro TFT panel bylo maximem rozlišení 1280 × 1024 bodů, které tou dobou měly jen nejdražší mobilní workstation (často s ne-x86 procesorem).

Dalším integrovaným obvodem je TV enkodér s podporou PAL a NTSC v kompozitním i S-VHS (S-Video) režimu. Tím zdaleka nejzajímavějším je ovšem bezpochyby druhá, oddělená screen pipeline, kterou lze v materiálech S3 najít pod názvem DuoView.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
69 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 33.7Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.