Nuraphone G2: zvuk vyladěný na míru vašich uší | Kapitola 5

Zvuk na Míru

Konečně k tomu, jak to hraje. A ve zkratce – hraje to jako prase. To, co nura pouští do uší, je ZVUK. Nejde jen o to, jak čistě nebo hlasitě umí zahrát (oboje výtečně), ale jakým způsobem klepe na šneka. Tradičně jsem osolil Rammstein a The HU (FLAC) a jal se poslouchat. Své bubínky jsem mučil poslechem přes BT na mobilu a USB kabel k PC – jiné možnosti nebyly.

Zprvu nura ničím neohromí, prostě hrají dobře. Ale teprve v porovnání s jiným aparátem vyniknou velké rozdíly. Hudba má objem a prostor, ve středu jasně dominuje hlas a nástroje jsou slyšet jakoby okolo. Basová složka potom celý koncert objímá ze všech stran a to dost výrazně. Vzhledem ke speciální konstrukci sluchátek jsou basy opravdu cítit. Není problém si udělat z mozku boršč, zejména při nějaké tuc tuc muzice. Ale zkusil jsem i Beethowena, ačkoli rozumím vážné hudbě jako ptakopysk tahačům. Pak i MP3 (320 kb/s) soundtrack ze Zaklínače (Merchants of Novigrad, nádhera) nebo z bijáku Interstellar (Mountains).

Zvuk je hutný jako zemské jádro a popsal bych ho jako jasně definovaný, nezkreslený a čitelný. Chcete slyšet výšky? Jsou tu, přesné a ostré, ale ne jako břitva. Středům vévodí zpěvák nebo ústřední melodie, ale v takovém poměru, aby doprovodné nástroje (kytary, basbombardóny, nebo ty mongolské vehementy) nebyly moc v pozadí. Basy se dají ovlivnit posuvníkem „immersion“, rozebraném v minulé kapitole. Na maximum je to příšerně přebasované (doslova máte hlavu uvnitř subwooferu) a všechno zaniká v dunění a drnčení mozkovny. Minimum je zase úplně bez basů jak mono tranzistorák, ten rozdíl je obrovský. Zde platí zlatý střed, hlavně při vyšší hlasitosti.

Co se her nebo filmů týče, je to bez výhrad. Takové World War Z mělo pekelnou atmosféru a každá vlna nemrtvých, která se s řevem objevila, hnala po zádech dědka Mráze.

Ještě pár slov k tomu, jak sluchátka hrály v režimu „neutral“ bez toho magického vylepšení na Míru. Hraje to, ale tak nějak suše a sterilně, bez náboje. Samozřejmě výšky i basy jsou rovné jak prkno. Výrobce se dušuje, že neutrální režim signál nijak neovlivňuje, ale skoro bych věřil tomu, že ho záměrně zhoršuje, aby lépe vynikl ten vychytralý algoritmus (jedná se jen o mou nepodloženou spekulaci, nelze brát doslova). A nebo jsou ty čáry tak mocné, že při porovnávání zní neupgradovaný zvuk jak vyšumělá limonáda. Je to brutální rozdíl.

Dalo by se diskutovat o tom, že ono měření ucha je jen takový moudrý ekvalizér. Jenže ten by sám o sobě nevyčaroval dobrý zvuk, pokud by k tomu neměl kvalitní základ. Například z malých USB chrastítek taky nevykouzlíte kvalitní produkci, ani kdyby Keith Richards na Slashovi jezdil.

Škoda toho, že po kabelu se vypne většina funkcí (jako dotykáče) a nefunguje aktivní rušení okolí, byť pasivní izolace je sakra poctivá. Po nějaké době v tichu jsem slyšel i vlastní tep.

Nakonec, vydestilováním všech pokusů je prohlášení, že Nuraphone G2 mají výjimečně dobrý zvuk. Kombinace špičkového protihlukového řešení, duálních driverů a přizpůsobení přesně pro dané ušiska je fenomenální.

Poznámka – bohužel mi sluchátka z nějakého důvodu haprovaly na PC, které běžně užívám a kde mám všechny hry, filmy a hudbu. Ve správci zařízení mi desítkové Windows tvrdošíjně mlátily o hlavu, že zařízení nura nelze spustit. Na všech ostatních počítačích (2× PC s W7, 1× PC s W10, 1x NTB W10) se Nurafouny rozběhly ihned a vždy a to i na těch starých vykopávkách s Windows 7. Ale proč nefungují na mém stroji? Deska? Verze Windows? Nějaké programové konflikty? Shnilé ovladače? Netuším. Abych měl o čem přemýšlet, tak další den (a další pokus) se umoudřily a normálně po zapojení okamžitě pracovaly. Jenže po odpojení a připojení opět chyba a šlus. Na sekvenci, která je zprovozní pokaždé, jsem nepřišel. Tento problém se týkal jen mého PC.