Nuraphone G2: zvuk vyladěný na míru vašich uší
Seznam kapitol
Dnešní test není úplně z naší hardwarové, tuningové nebo pařanské zahrádky. Dostali jsme nabídku na test poněkud exotických sluchátek. Vrozená zvědavost ovládla moje nezbedné pařáty a prsty samy od sebe napsaly, že bych se na ten čarovný aparát podíval. Sluchátka, která se učí a hrají přesně pro mě? Sem s nimi.
Úvod
Začneme trochu obšírně. Sluch, stejně jako zrak, je u každého primáta unikátní (možná s výjimkou identických dvojčat, ale nejsem genetický inženýr). Často se udává, že rozsah, který člověk dokáže vnímat, je 20 Hz až 20 kHz. Hezky se to píše, ale je to zobecněné na maximální možnou míru. Já kupříkladu končím někde u 16 000 Hz a dál prd. U nízkých kmitočtů nevím, jestli jsem hluchý, nebo je moje sloupy už nedokážou přehrát, ale 20–30 Hz ještě vnímám. S věkem se navíc schopnost slyšet, kde se co šustne, mění, a rozhodně ne k lepšímu.
A tady právě nastupuje unikátní vlastnost sluchátek Nuraphone. Do uší vám pustí korekční signál a zvuk upraví přesně podle toho, jaký rozsah dokážete vnímat. Každý člověk tedy bude mít trochu jiný zvukový profil. Chytrý algoritmus vyhodnotí, jestli jste jak netopýr, nebo hluchý jak poleno. Řekněme, že hudební dirigent asi bude slyšet trochu jinak, než stavební dělník denně operující se sbíječkou. Ale nakonec by oba měli slyšet to nejlepší, co jim ucho dovolí. Celé to trvá asi 60 sekund a nemusíte přitom dělat vůbec nic.
Nuraphone G2 nejsou herní sluchátka, nemají virtuální zvuk, nesvítí, vypadají dost nudně, retro a ohebný mikrofon tu taky nenajdete. A navíc stojí deset litrů. Faktem je, že aparát na první pohled ničím nezaujme, ale pod slupkou je to nadité funkcemi jak politikův štrozok. Dovoluji si i pochybovat o mých sluchových kvalitách, abych třeba nástroji nějak nekřivdil. No uvidíme, co z nich poleze a ze mě vypadne. Hodnocení zvukového projevu je v tomto případě ještě víc subjektivní než kdy jindy.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
