Hlavní stránka Hardware Multimedia, zvuk, TV Prostorový zvuk (nejen) u PC včera, dnes a zítra
Prostorový zvuk (nejen) u PC včera, dnes a zítra
autor: Miroslav Ježek , publikováno 27.9.2018
Prostorový zvuk (nejen) u PC včera, dnes a zítra

Zamyslíme se nad tím, jak se za poslední dobu změnilo vnímání zvuku. Nadšení z vše obklopujícího prostorového koncertu už pominulo a maniaci před monitory volí raději mohutné headsety. Do obýváku se vkrádají štíhlé soundbary a sestavy zesilovačů a gigantických beden jsou na ústupu. Nebo ne?


Štvanice za velkým zvukem

Tato kapitola je taková menší odbočka, kterak jsem se zvukem obklopoval a nakonec k prostorovému dopracoval. Na začátku nebylo nic. Pak byl klon Sound Blasteru a plastové aktivní řvouny s odpovídajícím projevem. Hrálo to, byl jsem spokojený. Až jednou na střední škole přijel kamarád v Sciroccu (tom starém, ne ten současný patvar typu euroškatule) a celý kufr mu zabírala obří bedna s 38cm basákem. Tak jsem to zkusil taky, nařezat pár kousků dřevotřísky a nacpat tam reprák snad dokážu. V první bedně sloužil jakýsi prastarý reproduktor Tesla snad z osmdesátých let a kupodivu ve velké ozvučnici dokázal hrát jako ďas. Pravda, basů moc nevyloudil a spíš to bylo jak naklepávání řízků gumovou paličkou. Druhým pokusem byl ohromný stereo „subwoofer“ bez výhybek, bez počítání objemu a dalších podstatných věcí. Prostě jen velká bedna a v ní dva osmipalcové basáky TVM ARN 226 05/4 s lakovanou membránou.

Prostorový zvuk (nejen) u PC včera, dnes a zítra

Jak jsem se později dověděl, hlavními chybami byla příliš malá a otevřená ozvučnice.

Ty krmil starý 200W receiver Grundig R 35, který byl sice jen stereo, ale měl výstup na dva páry beden, čehož jsem využil. Někdy tou dobou jsem koupil diskotékové šílenosti s 10" měniči McCrypt BB 1080. Ty hrály děsně, ale odmítal jsem si to přiznat, tak jsem je posadil na police a v rohu duněl monolit domácí výroby. Nutno dodat, že díky konstrukčním chybám byl zvuk monolitu krásně měkký a basy postrádaly pořádnou údernost a pevnost. Ne že by mi to tenkrát vadilo.

Prostorový zvuk (nejen) u PC včera, dnes a zítra

Tragikomix McCrypt. Hrálo to jak na pouti v Pučmidrátech.

Vůbec stavba dobře hrajících reprobeden je alchymie. Nestačí jen v garáži stlouct bednu a nacpat do ní repráky. Je třeba mít dobře spočítaný objem ozvučnice, aby podpořila zvuk, vnitřní tlumení (ne moc ani málo), příčky (aby to nechrastilo), naladění výhybek (v případě dvou a více pásmových beden) a i sama konstrukce, aby k něčemu vypadala, je extra náročná. Na druhou stranu se tím dá získat velmi kvalitní zvuk, za který byste jinak vysolili třeba pětinásobek toho, co vás konstrukce stála (nepočítejme ale čas, ten nikdo nezaplatí).

Po těchto pokusech se stavbou jsem se na to už vybodl a koupil obyčejné levné sloupové bedny, které ty chrchlající McCrypt hrůzy přehrály nesrovnatelně. Velký stereo bratr rovněž putoval do garáže a celá sestava se postupně změnila z nesourodých kusů do běžného filmově laděného prostorového ozvučení. Vpředu trůní metrové sloupy, mezi nimi se krčí centr a vzadu to z výšky pozorují efektové satelity. Yamaha zmíněná v úvodu jim dává šťávu a té zas poroučí skrz optiku Sound Blaster Z. V rohu místnosti je i regulérní subwoofer, ale obvykle se nesetkávám s velkým nadšením, když se celý barák třese, takže se na chudáka už jen práší.

Kdybych byl mladší a rovnou nastoupil do éry herních headsetů, asi bych se ochudil o budovatelské zkušenosti a celkové krůčky k lepšímu ozvučení. Možná proto dodnes trvám na místožeroucí aparatuře a ku spokojenosti musí být nová hra i film s prostorovým koncertem.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
70 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 32.6Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.