O audiofilství a podobných závislostech | Kapitola 2
Seznam kapitol
Audiofilství je výtečné a finančně náročné hobby, které v svých fanoušcích vyvolává silné emoce. Často až neadekvátní emoce, které byste od technicky laděných charakterů nečekali. Divoké souboje a diskuse mezi fanoušky ale maskují pravou podstatu toho, co znamená audiofilství – tedy lásku ke slyšenému.
Audiofilové samozřejmě konflikt mezi svojí pocitologií a vědeckými testy nesou těžce, takže narazíme i na články, které se snaží vědecké studie zesměšňovat – a to dokonce i vtipy, které jinak najdete obvykle na esoterických či homeopatii propagujících stránkách.
Velká pravda, která v textu padne, je ale o tom, že každý slyší jinak. A hlavně každý vnímá jinak. Každý má jiný sluchový frekvenční rozsah, jiný práh rozeznání zvuku a jiný práh bolesti, na každé ucho slyší jinak, každé ucho má mírně odlišnou schopnost rozeznávat řeč a hlavně – emoční reakce posluchače na zvuk je jiná. Objektivně můžeme měřit, jak který systém dokáže přesně reprodukovat referenční signál, ale nemůžeme jednoduše měřit, jak na ten či onen systém reaguje posluchač.
Je to podobné jako u barev: Lidé preferují jiné barvy a jiné tónování barev – tak například já výrazně preferuji barevné ladění do žluta, zatímco tónování do modra mi přijde vyloženě nepříjemné. Podobné je to i se zvukem – někdo má rád basy, jiný výrazné vokály, další výrazně vnímá výšky i v pásmu nad 20 kHz, které například já už vůbec neslyším. Chápu tedy, že někdo jiný může u zvuku vnímat nějakou anomálii, kterou já vůbec neslyším a která naopak jemu může přijít velmi nepříjemná.
Surová pravda je, že lidské ucho je celkem mizerný senzorický orgán. Jsme na tom, pravda, líp než hadi a zhruba jako ptáci, jenomže ptáci mají povětšinou absolutní sluch a umí rozeznat i velmi jemné detaily ve frekvencích. Člověk slyší hůř než jiná zvířata – váš kůň slyší líp než vy (30-40000 Hz), váš pes slyší líp než vy (40-50000 Hz), vaše kočka slyší líp než vy (30-70000 Hz) a když si pořídíte netopýra, tak se všem ostatním se svými až 100 kHz vysměje.
Pravda je, že každé zvíře je evolučně tlačeno k určitým senzorickým schopnostem, a tak je na tom netopýr, jehož slyšení rozhoduje o tom, jestli to ve tmě napere anebo nenapere do stromu, mnohem dál, než predátor, který poslouchá kořist a mnohem, mnohem dál, než člověk, jehož přežití závisí převážně na schopnosti komunikace mluvenou řečí, která se typicky pohybuje mezi 200-3000 Hz.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
