Blíží se den, kdy skončí kino? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Můj osobní konec kina přišel ve chvíli, když jsem si uvědomil, že můj filmový vkus je extrémně mimomainstreamový a mimo specializovaných festivalů v kině neuvidím nic, co by mě zajímalo. S nástupem HDR a OLED technologií, s velkými obrazovkami a vysíláním ve vysokém rozlišení s prostorovým zvukem ale mizí důvody navštívit kino i pro běžného diváka.
Nejsem ale typický divák. Ve svém okolí mám řadu typických nerdů, kteří opravdu milují komiksy a filmy dělané podle nich, takže navštěvují všechny filmy o superhrdinech s doslova sheldonovským nadšením. Tím myslím třeba to, že po dvou návštěvách Logana zorganizují s podobně naladěnou smečkou další, tentokráte hromadnou návštěvu Logana. Tohle je skvělá kategorie návštěvníků, která podle mého názoru kina v zásadě živí.
A pokud jde o kvalitu reprodukce, moderní filmy nabízejí opravdu fantastické možnosti, což ukázal Avatar (2009) a nebo Gravity (2013). Pokud vám nevadí poněkud předvídatelný děj, můžete si užít opravdové vizuální orgie, naprosto fantastický zážitek. Tam stále najdeme prostor pro zvuk nejvyšší kvality, největší možné úhlopříčky s maximálním rozlišením, které vás přenesou přímo doprostřed akce.
Strhující děj podobných filmů si ale stále častěji můžete vychutnat i na své televizi. Začali jsme u 32“ LED televizí, přešli ke 42" plazmám a dnes máme opravdové skvosty, jako jsou OLED televize od LG s úhlopříčkou 65“ a 77“ či Quantum Dot od Samsungu. Nehodlám tu vytahovat na světlo Boží nějaké války mezi výrobci, konstatuji pouze to, že nové technologie odstranily problémy s černou, odstranily light leaks, čili světelné artefakty kolem okrajů, máme tu skvělý kontrast, je to prostě pecka. Výrobci u svých panelů řeší i problémy s latencí – poslední generace televizí je prostě epická.
OLED technologie jsou vyspělé. Nejnovější panel od LG má při tloušťce necelých 3 mm jenom 7 kg, takže ho zavěsíte na nosník magneticky. Je to lehké, úsporné, nezabírá to místo a přitom je displej doslova obří. Je to naprosto fantastické. Ptal jsem se na životnost OLED diod, protože mi na rozum nešlo to, jak se povedlo zvýšit svítivost a přitom zachovat standardní očekávanou životnost obrazovek 50 000 hodin – a dozvěděl jsem se ten cheat, který LG používá: Nemají jenom R, G a B diody, ale mají i W – white, kterou přisvěcují zářivé barvy. (Pamatujete si někdo flag Bright u ZX Spectra? Hahaha!) Funguje jim to.
Moderní televize se dnes nabízejí ve 4K s tím, že perspektivně budou zvyšovat rozlišení na 8K. Ukázky v nativním 4K rozlišení vypadají naprosto fantasticky, jsou opravdu ohromující. Štíhlé televize s OLED technologií a úhlopříčkou 77 palců jsou naprosto fantastické, v podstatě jediné, co vás u podobných televizí trápí, je kvalitní obsah. A ano, Musashi nahraný kdysi z televize se standardním rozlišením na DVD není pro podobné televize zcela optimální obsah. U mizerného záznamu platí stále informační zákony, tedy lze ho přežehlovat a vylepšovat jenom v omezené míře. Něco se vykouzlit dá, ale jsou tu limity.
Typický upscaling dokáže bez větších problémů zvětšit obraz vertikálně i horizontálně dvakrát, tedy z hlediska plochy čtyřikrát. Pak už musí přijít další triky, jako je temporální upscaling, který využívá celou sekvenci po sobě následujících snímků, aby dopočítával detaily, které nenajdeme na žádném jednotlivém snímku. Ale upscaling je problémem pouze úchylů a maniaků, jako jsem já, kteří těžko mohou čekat na profesionální digitální remaster svých oblíbených retro filmů a bizarní produkce, která je pouze „Big In Japan“. Šílenci to měli vždycky těžké.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
