Blíží se den, kdy skončí kino? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Můj osobní konec kina přišel ve chvíli, když jsem si uvědomil, že můj filmový vkus je extrémně mimomainstreamový a mimo specializovaných festivalů v kině neuvidím nic, co by mě zajímalo. S nástupem HDR a OLED technologií, s velkými obrazovkami a vysíláním ve vysokém rozlišení s prostorovým zvukem ale mizí důvody navštívit kino i pro běžného diváka.
Problém s komunistickým kinem byl v tom, že do jisté míry reprezentovalo propagandu – a občané byli na propagandu alergičtí, takže v 80. letech vcelku hromadně ignorovali sovětský film, což byl občas problém. Přestože se dnes mladá generace v médiích učí, že vše, co je ruské, je špatné, není to ani omylem pravda. I za komunismu vznikla spousta odvážných filmů, které sice obvykle mají takovou zvláštní smutnou a tíživou atmosféru, ale byly vážně dobré. Za mnohé jmenuji Solaris (1972), Stalker (1979), Dopisy mrtvého muže (1986), Kin-Dza-Dza (1986), Pohádka o putování (1982) či Dar od zlého kouzelníka (1978). No, tak tyhle tituly v kině rozhodně neuvidíte – a mám velké pochybnosti i o televizní a oficiální distribuci. Pokud o ně máte zájem, budete se muset snažit sami.
Protože jsem ve filmovém vkusu opravdu velmi ujetý, kino jsem víceméně odepsal, poslední věc, která mě v něm opravdu bavila, byl Kick Ass (2010). Tohle samozřejmě není problém kina jakožto instituce, problém je spíš na mé straně a mé oblibě v opravdu originálním a avantgardně pojatém obsahu. Myslím, že stačí podotknout, že v poslední době mě zaujal seriál Dasepo Naughty Girls (2006), což překvapivě není porno, ale opravdu bizarní komediální seriál o extrémně ujeté jihokorejské střední škole.
Poslední seriál, který jsem dokoukal do konce, byl japonský televizní seriál Musashi (2003). Už z toho celkem jasně plyne, že opravdu nejsem cílovka ani České televize, ani kina a epické trailery na supermanské überfilmy marně buší na mé sítnice.
Můj přirozený odklon od kina tedy začal kvůli nezájmu o nabízený obsah. Překvapivě jsem nemířil k domácímu kinu, protože když po všech čertech sháníte světové rarity, neočekávejte vysokou kvalitu. Seriál Musashi si podle stavu videa nějaký Japonec nahrál z televize na DVD rekordér a pak to někdo anglicky dotitulkoval. Dasepo Naughty Girls jsou překomprimované tak strašně, že titulky jsou skoro nečitelné. Ale k čertu s tím, kvalita filmu není jen v technice, ale v obsahu filmu. Proto jsem brutálně ustoupil směrem k tabletům, kde nízká kvalita videa není ještě tak příšerná. Pustit záznam podobné kvality na moderním domácím megakinu hrozí tím, že křičící diváci opustí místnost s vypálenými retinami. Fakt se na to na velké úhlopříčce dívat nedá.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
