Zaříkávání Hi-Res Audia, aneb když CD kvalita nestačí
i Zdroj: PCTuning.cz
Hardware Článek Zaříkávání Hi-Res Audia, aneb když CD kvalita nestačí

Zaříkávání Hi-Res Audia, aneb když CD kvalita nestačí

Jindřich Pirner

Jindřich Pirner

29. 5. 2015 03:00 36

Seznam kapitol

1. Co je hi-res audio? 2. Hudba na počítačích 3. Akustika a frekvenční rozsah 4. Rozlišení nahrávky 5. Resumé

S rozmachem Ultra HD rozlišení displejů se začíná mluvit i o potřebě vyššího rozlišení zvuku, pro něž se vžívá mnohoslibné označení „Hi-Res Audio“. HD zkrátka táhne a někteří výrobci by toho rádi využili. Avšak navyšování parametrů zvuku nad CD kvalitu může být často samoúčelné až zbytečné. Proč je skepse namístě?

Reklama

Definice

Pojem „High-Resolution Audio“ (dále jen HRA) souhrnně označuje zvukové nahrávky o vzorkovací frekvenci vyšší, než jakou oplývá standard CD. Obvykle hovoříme o HRA nahrávce tehdy, disponuje-li kvalitou 192 kHz/24 b a je uložena v bezeztrátovém formátu.

HRA nově propaguje zejména společnost Sony, která se v minulosti zasloužila o vznik množství užitečných zvukových standardů a vlastně i o digitální zvuk jako takový. Jenže humbuk kolem HRA má na svědomí především jejich marketingové oddělení.

Faktický přínos vzorkovacích frekvencí nad 44,1 kHz se týká hlavně extrémně vysokých frekvencí, které by náš sluch ani neměl být schopen zachytit. Přesto to z jistých důvodů, jež plynou z metod používaných při nahrávání, zpracování a přehrávání HRA, částečně možné je.

Audiofilové tvrdí, že jsou výšky u HRA otevřenější, saturovanější, prostorovější. Jde o nuance tak jemné, že je běžný posluchač téměř nepostřehne.

Lidské ucho slyší frekvence do 15 kHz a od 22,05 kHz už nezaznamená skoro nic. (Tady je vhodné se na moment zastavit. Audio CD nemá vzorkovací frekvenci 44,1 kHz, tedy přesně 2× 22,05 kHz, náhodou. Hodnota vychází z tzv. Nyquistova teorému, který praví, že vzorkovaný vlnový průběh obsahuje veškeré informace bez nejmenšího zkreslení, jestliže vzorkovací frekvence dvakrát převyšuje nejvyšší frekvenci obsaženou ve zdrojovém vzorkovaném vlnovém průběhu.)

Otázka zní, zda tyto téměř neslyšitelné přínosy ospravedlňují všechno potřebné vybavení a náklady, jež se s HRA pojí. V každém případě, bez znalosti komplexního vhledu do problematiky a její historie, bez znalosti kontextu, nelze správně usuzovat.

Od  CD  k  MP3

Dnešní nejrozšířenější kvalitativní standard digitálního stereo zvuku 44,1 kHz/16 bit

(CD-DA; odborně Red Book standard), resp. o něco pozdější 48 kHz/24 bit, byl považován za absolutní špičku v 80. a 90. letech 20. století, v době svého vzniku. Na cédéčko by se tehdy hudební album ve vyšší kvalitě nevešlo a i tak byly první CD přehrávače nesmírně drahé, klidně 100 tisíc Kč. (Ani dnes nejsou vyspělé hi-fi CD přehrávače za hubičku – entry-level model Marantz CD6005 vyjde na 13 tisíc Kč, top model Yamaha CD-S2000 stojí 38 tisíc Kč.)

Zaříkávání Hi-Res Audia, aneb když CD kvalita nestačí
i Zdroj: PCTuning.cz

Omezující byly i DA převodníky, čipy determinující mimo jiné právě vzorkovací frekvenci a bitové rozlišení. Ještě docela nedávno byla dostupnost slušných DA převodníků nedobrá, alespoň pro konzumní sektor. V průběhu let se vyspělejší technika více zpřístupnila, 192 kHz/24 bit dnes přehrajete prakticky na čemkoliv, takže zdánlivě nic nebrání nahrazení "prehistorické" CD normy novými, parametrově pokročilejšími formáty. Ale digitální zvuk nepřinesl jen pozitiva.

Když v roce 1980 přišla cédéčka, byla úroveň domácího poslechu digitálního zvuku častokrát lepší, než je tomu nyní či v nedávné minulosti. Onehdy si totiž mohli CD přehrávač dovolit pouze zapálení hifisté, což znamenalo, že se nehorázně drahý CD přehrávač zapojil do nehorázně drahé hi-fi sestavy a hrálo to nehorázně dobře.

Prodejní úspěchy potom postupně snižovaly výrobní náklady, čímž se digitální zvuk zpřístupnil masám. A jakmile byl základní CD přehrávač levnou záležitostí, mohl být spřažen do tandemu s laciným zesilovačem a reproduktory. Tím úroveň digitální reprodukce nabrala poněkud regresivní směr, ačkoli všemožné minivěže s CD nehrály vždy úplně zavrženíhodně

(koncept regálových reproduktorů a drobného přehrávače dává v menších bytech naprostou logiku).

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama