Google vs. Google, TV specialista proti univerzálovi | Kapitola 4
Seznam kapitol
Pojem „univerzálové“ označuje v biologii malé a nezajímavé potvory, které umí všechno a přitom nic. „Specialisté“ jsou větší, krásnější, vymakanější a úspěšnější (tedy do okamžiku, než přijde katastrofická změna a vyhynou). Něco podobného si ukážeme v dnešním srovnání televizních donglů, za kterými stojí Google.
Chromecast se po továrním resetu nastaví do stavu, kdy funguje jako otevřený access point. Musíte se k němu připojit a nastavit ho tak, aby viděl vaši wifi síť. Chromecast se automaticky restartuje a stáhne si updaty. Vy si naopak musíte stáhnout ovládací aplikace pro zařízení, které ho mají kontrolovat a všechno by to mělo fungovat. Jednoduchost sama, alespoň to tak všichni píšou. Problém je v tom, že takhle báječně to funguje jen v případě, že to opravdu funguje. Tak za prvé, dovezené Chromecasty jsou nastaveny podle amerických norem a neuvidí váš router v případě, že používáte kanál 12, 13 a nebo 14. (Pokud nevíte, jak na tom jste, můžete si pro Android stáhnout Wifi Analyzer zdarma.)
Za druhé, existuje dlouhý seznam routerů, které si s Chromecastem nechtějí hrát v tom smyslu, že Chromecast sice vidí web, ale nechodí přes ně řídící příkazy. Každá platforma (Android, iOS, Windows...) má svou vlastní aplikaci pro Chromecast a každá vám hlásí něco jiného. Společné mají to, že pokud máte problém, tak vám v podstatě neřeknou nic užitečného, takže nevíte, jak to řešit. Ani Chromecast samotný vám neřekne, co se rozbilo. Na to, že problém může být v routeru, jsem přišel jen díky androidí aplikaci, která byla trochu sdílnější než ty ostatní a nasměrovala mě na diskusní stránky se seznamem nepodporovaných routerů. Takže: Pokud to jede, tak to jede. Pokud to nejede, tak to nejede. Tak si zkuste překonfigurovat router a nebo koupit jiný. Během té doby si můžete položit otázku, jestli je vážně tak chytré vyžadovat jedno zařízení na to, aby se jím dalo ovládat jiné zařízení a zda by nebyl lepší levný ovladač za dvacku.
Smart TV nabootuje a jede. Ovladač je obvykle už spárovaný a nebo párování vůbec nepotřebuje (infračervený). V případě, že chcete používat bezdrátovou klávesnici, stačí ji spárovat, řada řešení je už předpárovaná a prostě to funguje rovnou. Všechna nastavení si uděláte jako u jakéhokoliv jiného zařízení s Androidem.
Závěr je jednoduchý: je super frikulínské ovládat televizi mobilem, ale je to zbytečně složité. V případě smartphonů a tabletů si kladu otázku, proč vlastně nepropojit televizi s tabletem rovnou a místo toho se hrabat v routeru a laborovat, jak propasírovat alespoň trhaný obraz alespoň z Chrome, protože nic jiného Chromecast nepodporuje. Je to ujeté a naprosto zbytečně složité. Vzhledem k tomu, že i Smart TV bez zabudovaného Bluetoothu lze ovládat čímkoliv, co lze zasunout do USB portu, odpadá i argument, že můžete ovladač ztratit.
Zde opět drtivě vítězí Smart TV.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
