Úvaha: Když augmentová aplikace může být trestná | Kapitola 2
Seznam kapitol
Před několika dny se objevila zpráva o středoškolákovi, který skončil za mřížemi proto, že ve hře Real Strike nahrál video, ve které střílí ve škole. A pak tohle video nauploadoval na YouTube, což byla skutečně velká hloupost. Videa si všiml jeden z rodičů a věc nahlásil škole. A ta? Ta to samozřejmě nahlásila policii.
Tento podivný fenomén má přitom docela zajímavé filozofické vysvětlení. Spočívá v tom, že v křesťanství se nerozlišuje mezi myšlenkou a činem, existuje v něm „hřích myšlenkou“. Dokonce se můžete i dočíst, jaký je rozdíl mezi myšlenkovým „sklouznutím“ a „těžkým hříchem“. Když přemýšlíte, že někoho chcete zabít, je to z hlediska křesťanství možná ne úplně to samé, jako byste to udělali, ale velmi špatné to je. A protože je to špatné, tak je s tím třeba bojovat.
Zcela jiný přístup k tomuto problému má staroegyptské náboženství (kemet). V něm hřích myšlenkou neexistuje, počítá se jenom to, co doopravdy uděláte. Takže když vás extrémně štve šéf a dumáte nad tím, že byste ho nejradši zabili, ale nic neuděláte, nestalo se vůbec nic, vůbec se to nepočítá. Funguje to ale i naopak: Pokud cítíte soucit s bezdomovcem, ale nijak mu nepomůžete, opět se to nepočítá. Aby věc měla nějakou hodnotu, musíte ji udělat, musí se ve světě projevit. Samotná myšlenka bez činu nemá vůbec žádnou hodnotu.
Tento zajímavý rozdíl vede k tomu, že západní náboženství vidí virtuální aktivity jako „malý zločin“, jako svého druhu trénink na skutečný čin, tedy něco, s čím je třeba bojovat. Druhá věc je, že existence konceptu „hříchu myšlenkou“ je trvalým a nepřestávajícím zdrojem neurotizovaných lidí. Vtíravá myšlenka nepředstavuje v rámci kemetu problém, pokud ji dokážete ovládnout a nerealizujete ji. V křesťanství je špatná už jen samotná její existence, už to je problém.
Dopady tohoto zdánlivě malého rozdílu jsou velké a reálné a netýkají se jenom her: Tak kupříkladu v Británii byla zakázána „extrémní pornografie“, i když je čistě fantazijní. Z hlediska filozofie, která zákaz prosadila, je vysvětlení jednoduché: Už samotná perverzní fantazie je hříchem a je tedy zločinem. Z hlediska kemetu je to nesmysl, protože nikomu ublíženo nebylo. Nedává to smysl ani z pragmatického hlediska, protože je dokázáno, že většina sexuálních deviantů se snaží přizpůsobit právě tím, že se realizuje fantazií, jen nefantazijní menšina je skutečně nebezpečná.
Leč protože i myšlenka je hříchem, i myšlenka může být zločinem. Viz též Orwellův „thoughtcrime“, některými scifi autory též nazývaný „mindcrime“. Hry jsou jasným příkladem „thoughtcrime“, Doom je jasným důkazem satanismu a ten, kdo hraje GTA, je potenciální vrah, protože se jeho mysl dlouhodobě koupe v myšlenkovém těžkém hříchu. Už vám ten zavilý odpor mravních elit společnosti dává smysl? V tomto kontextu nepochybně ano. Nehledejte v argumentaci odpůrců her logiku, není tam. Ten odpor je založen právě na paradigmatu existence zla v podobě „zlých myšlenek“. Z tohoto pohledu je všem už jistě jasné, proč je video nahrané v Real Strike tak odsouzeníhodným zločinem, z tohoto pohledu to totiž skutečný zločin je.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
