Úvaha: Jsou technici eticky zodpovědní za to, čemu pomáhají? | Kapitola 7
Seznam kapitol
Mezi komentáři ke článku o kvantitativních metodách mě velmi zaujal ten, který říkal, že většina lidí si nemůže dovolit „být aktivisty“, protože by mohli přijít o lukrativní zakázku. Ostatně, jak říkali naši předkové, koho chleba jíš, toho píseň zpívej, že ano? Je ovšem zajímavé, kolik lidí svých písní lituje poté, co chleba dojedli a zjistí, co to vlastně zpívali.
Tvrdou realitou je, že řada zaměstnavatelů nemá absolutně žádné skrupule. Mezi šéfy najdete čisté oportunisty či sociopaty, kterým je zhola jedno, co dělají, hlavně, že to prodají. Zajímá je jenom krátkodobý zisk, protože zisk přináší bonusy. Rizika, etika, dlouhodobé dopady – všechno je jedno. Důležitá jsou jenom čísla. Taková instituce se pozná celkem snadno, protože obvykle vytvoří motivační systém založený na hodnocení darwinistického typu.
To se dá udělat několika způsoby, diskrétně, ale taky veřejně. Firmy, které používají rank-and-yank systém hodnocení, mohou hodnocení dělat individuálně a diskrétně – prostě jenom sbírají podklady, na základě kterých mohou dávat padáka. Nebo – a to je taky možné – použijí systém rank-and-yank, ale místo jeho využití pro vyhazovy nejslabších prostě identifikují, kde je problém a nejslabší jedince buď pošlou na školení a nebo přeloží na jiné úkoly. (I poměrně děsivé metody lze používat pozitivně, pokud chcete. Je to opravdu jenom etická volba firmy.)
Firmu, která vás tlačí do neetického chování, poznáte poměrně snadno: Žebříčky hodnocení zaměstnanců dává veřejně, tak, aby každý viděl, jak na tom jsou ostatní a jak je na tom vůči nim. Myšlenka je povzbudit soutěživost, přičemž čím jednodušší systém hodnocení je (počet vyřízených zakázek, počet získaných smluv, velikost získaných kontraktů...), tím více vás to tlačí do neetického chování jak vůči zákazníkům, tak vůči kolegům. Můžete si myslet, že podobnému tlaku alespoň vnitřně odoláte, ale nevěřte tomu. Říká se, že jakými lidmi se obklopíte, takoví nakonec budete.