Úvaha: Jsou technici eticky zodpovědní za to, čemu pomáhají? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Mezi komentáři ke článku o kvantitativních metodách mě velmi zaujal ten, který říkal, že většina lidí si nemůže dovolit „být aktivisty“, protože by mohli přijít o lukrativní zakázku. Ostatně, jak říkali naši předkové, koho chleba jíš, toho píseň zpívej, že ano? Je ovšem zajímavé, kolik lidí svých písní lituje poté, co chleba dojedli a zjistí, co to vlastně zpívali.
Velmi známý je případ nahrávek rozhovorů obchodníků Enronu, kteří se zabývali obchodováním s elektřinou na Západním pobřeží. Jejich úkolem bylo „nějak kreativně zařídit“, aby Enron maximálně vydělával, ať to stojí co to stojí. Šlo o to vyhledávat příležitosti, jak přiškrtit ekonomiku Kalifornie a donutit všechny zúčastněné platit co nejvyšší sumy za elektřinu. Tento „tržní systém“ přinesl do Kalifornie nucené vypínání části sítě (rolling blackouts), přestože teoreticky bylo elektřiny dost. Stačilo přesvědčit elektrárny, aby se jich najednou víc zastavilo a nebo ve špičce exportovat elektřinu ze státu, aby vznikl nedostatek. Důsledky byly celkem ostré, včetně mrtvých – když kvůli nedostatku energie ve špičce nefungují semafory, tak se nějaká krev na silnici dá předpokládat.
Při vyšetřování bankrotu Enronu se vynořily pásky s nahrávkami telefonických rozhovorů obchodníků, které byly tak otřesné, že rozzuřily nejenom občany Kalifornie, ale i zákonodárce ve Washingtonu. Pravda je, že obchodníci mají mravně volní vlastnosti oproti normálním lidem poněkud posunuté, ale čeho je moc, toho je moc. Jednoduché pravidlo, které nicméně nedodržují vojáci ani obchodníci, říká, že když děláte něco ilegálního, tak byste si měli dát pozor, aby se to nenahrávalo. Těmto obchodníkům to bylo zjevně jedno – a to je ve finále dostalo za mříže.
CBS uvádí například tyto uchvacující konverzace, vypípané pro posluchače slabší povahy, které ilustrují, jak bratrská a rozverná nálada vládla atmosféra mezi obchodníky:
„Hele, prostě ty týpky odpojte.“
„Jsou úplně v prd*li.“
„Měli by zase vytáhnout zas**ný koně a vozy, zas**ný lampy, ty zas**ný kerosinový lampy...“
Někdy se na nahrávkách objevují úvahy o kvalitě služeb pro zákazníky:
„Všechny ty prachy jste, chlapi, nakradli od těch chudejch babiček z Kalifornie.“
„Jo, od babči Millie, vole.“
„Jo, je to ta, co nechápe, jak ku**a volit s oboustranným hlasovacím lístkem.“
„Jo, teďka chce zpátky svý za***ný prachy, za ty účty, který jste jí narvali do prd*le. Za těch za****ejch 250 dolarů za megawatthodinu.“
Každá věc, která snížila kapacitu sítě, zvýšila cenu elektřiny. Takže se oslavovaly i přírodní katastrofy, protože to znamenalo zdražení elektřiny a tedy vyšší prodeje:
„Co se děje?“
„Pod páteřním vedením hoří. Snížili povolenou kapacitu ze 4500 na 2100.“
„Hoř ohýnku, plápolej!“ (Smích.)
„Jo, je to paráda!“
Občas se objevují i určité úvahy o zodpovědnosti. Samozřejmě jenom ze srandy. Tak už to na place chodí:
„Neříká se mi to snadno, ale asi bysme tohle neměli dělat, i když to dělat můžeme, protože... chápeš, tohle je to, co tady děláme.“
„Jasně.“
„To nejlepší, co by se mohlo stát, je aby přišlo zas**ný zemětřesení. Ať se celá ta věc utrhne a odplave si do Pacifiku.“
„Ať si ku**a třeba používají svíčky.“
Je to skutečně docela ostrá debata, hlavně když slyšíte originální záznam, kde se u toho obchodníci pochechtávají jako přiožralí teenageři v baru. I takhle vypadá firemní kultura, tedy firemní kultura založená na dravosti a vnitřní soutěživosti.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
