Úvaha: Jsou technici eticky zodpovědní za to, čemu pomáhají? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Mezi komentáři ke článku o kvantitativních metodách mě velmi zaujal ten, který říkal, že většina lidí si nemůže dovolit „být aktivisty“, protože by mohli přijít o lukrativní zakázku. Ostatně, jak říkali naši předkové, koho chleba jíš, toho píseň zpívej, že ano? Je ovšem zajímavé, kolik lidí svých písní lituje poté, co chleba dojedli a zjistí, co to vlastně zpívali.
Velmi nedobře dopadl Paul Warburg, finančník, který v březnu 1929 předpovídal kolaps akciového trhu. To, před čím se snažil ostatní varovat, se stalo v říjnu realitou. Warburgovi se podařilo včas zachránit svoji firmu, nicméně s tím, jak se propadala ekonomika do deprese, do ní propadal i on sám, protože neviděl žádný konec, žádné řešení. Za necelé tři roky poté zemřel. Vzhledem k tomu, že mu bylo pouze 64 let, je dost možné, že se na jeho smrti podílel i Kassandřin syndrom, výčitky z toho, že se mu nepodařilo situaci zachránit.
Nemusíte mít výjimečně dobré schopnosti předvídat, abyste trpěli výčitkami z toho, co se vyklubalo z vaší práce. V roce 1939 se Leo Szilardovi podařilo přesvědčit Alberta Einsteina, aby napsal dopis prezidentovi USA o možnosti vyrobit atomovou bombu a o nutnosti, aby ji Amerika měla. Einstein byl přesvědčený pacifista a zpočátku nechtěl mít s celou věcí nic společného, ale Szilard ho přesvědčil, že v Německu je řada odborníků, která jistě na atomové bombě pro Hitlera pracují a o tom, že není možné připustit, aby nacisté bombu měli a Amerika ne. Důsledkem byl projekt Manhattan, který byl nakonec úspěšný. Protože nacisté byli poraženi, pokládal Einstein práce na bombě za zbytečné a předpokládal, že budou zastaveny. Jakmile ale vojáci dostanou novou hračku, už se jí nevzdají – a Einstein ke své hrůze sledoval, jak byla použita na dvě civilní města. Později napsání tohoto dopisu označil za svoji největší životní chybu.
Tento názor s ním často sdílí techničtí odborníci, kterým se stalo to, že něco vymysleli, vyvinuli, dodali a pak s hrůzou zjistili, že jejich nápad se stal základem nějaké velké katastrofy, jako byla například krize z roku 2008. Reakce se trochu liší podle toho, jak moc techničtí a chytří lidé to byli: Ti, kteří měli blíže k marketingu, litují dotcomové krize podstatně méně, než ti, kteří tvořili matematické modely, jenž se staly základem hypotéční krize. Dotcom byl ostatně jedna velká párty a ti, kteří z dotcomu vystoupili včas, jako Mark Cuban, na něm zbohatli. Najdeme takové, kteří se tváří, že se z dotcomu poučili, ale i takové, kteří nevypadají, že by je mrzelo, že kvůli nim přišla řada lidí o hodně peněz.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
