Úvaha: Byl příchod internetu revolučním krokem pro HW? | Kapitola 7
Seznam kapitol
Odpovím rovnou: nebyl. Trochu překvapivé, vždyť se říká, že internet změnil vše! Jenže ne tak úplně. Zatímco se začalo měnit chování uživatelů a rozvoj služeb / aplikací, na hardware měl internet minimální vliv. Stále jsme se nikam neposunuli, ačkoli koncept terminálů připojených k internetu známe již desítky let. Je to dobře, nebo špatně?
Posledním pokusem o netcentrický systém jsou tablety, jenomže to je netcentrický systém „jak kde“. Síťové služby na nich můžete bez problémů využívat, nicméně polovina z nich má velká úložiště, která se používají pro velká lokální data, ať už jde o obsah a nebo software. Poslední Xcom pro iPad sblajzl 3,2 GB místa, a nedávno si při pokusu o update řekl o další 2 GB, což je objem odpovídající normální velké hře pro normální PC. Tím se alespoň některé tablety podobají spíš „osobnímu počítači bez klávesnice“ s digitální distribucí obsahu, než skutečně netcentrickému systému.
Tomu se podstatně více podobají levné tablety s Androidem, které nabízí jen miniaturní úložiště s kapacitou 4 GB nebo 8 GB. Do takové minipaměti neuložíte skoro nic, takže většinu obsahu musíte streamovat. Pokud využíváte síťové aplikace, tak vám omezená lokální paměť vůbec vadit nemusí. Tablety tedy, přísně vzato, nejsou ani jedno, ani druhé. Mají se potenciál vyvinout jak do podoby bezklávesnicového PC, pokud se místní úložiště bude zvětšovat. Mohou představovat netcentrické řešení, pokud budou spoléhat na dostupnost rychlého připojení – a pak úložiště nepotřebují. A nebo do nich výrobce může šalamounsky umístit takové úložiště, které není moc velké, ale je levné, takže mu to stroj neprodraží. S ním pak jde dělat v rozumné míře obojí. Dnes je taková šalamounská míra 16-32 GB. U takového řešení nelze soudně říci, zda je netcentrické a nebo osobní, je to prostě podle použití. Opět ale platí, že hardware není limitem a není ho třeba kvůli internetu nijak vyvíjet. Naopak je třeba přizpůsobit služby dotykovému ovládání, což je daleko významnější změna.
I dnes se zdá, že budoucnost internetu je mnohem více ovlivněna politickými rozhodnutími a evolucí služeb, než hardwarem samotným. Hardware se měnit nemusí, nepředstavuje ani limit, ani problém. Přes oslavné kroky směrem ke cloudové netcentrické společnosti se ukazuje, že tento koncept je nezdravě závislý na tom, pro co se rozhodnou vlády. Je hezké, že si můžete ukládat data neomezeně do cloudu, ale co s tím, když vám nenabízí žádné soukromí? Co s tím, že si můžete streamovat obsah, ale stačí, aby se špatně vyspal nějaký politik a začal obsah cenzurovat podle svého rozpoložení?
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
