Úvaha: Záhadný Amstrad, vlivný evropský výrobce | Kapitola 5
Seznam kapitol
Amstrad patří mezi nejvýznamnější evropské výrobce počítačů. Je skoro až záhadou, proč je tak málo známý, protože to byl právě Amstrad, který zachránil krachující firmu Sinclair a přinesl fanouškům Sinclairu velmi kvalitní modely Sinclair +2 a +3. V produkci Amstradu přitom šlo o okrajovou věc: Šíře záběru jeho počítačové divize je až neuvěřitelná.
Na konci 80. let se začaly prodeje osmibitů propadat. Amstrad se rozhodl řadu inovovat formou trojice zařízení řady „Plus“: 464plus, 6128plus a GX4000. První dva stroje představují klasické počítače, 464plus má stále zabudovanou mechaniku pro kazety, 6128plus má disketovou mechaniku 3“. Poslední stroj je „konzole založená na osmibitu“ - v podstatě osmibitový počítač, který ale dovoluje spouštět hry jenom z cartridgí. (Na konci 80. let to s tímto formátem zkusili všichni výrobci – Commodore udělal C64GS bez klávesnice, Atari potom XEGS s oddělitelnou klávesnicí.) Řada byla navržena uceleně: Nové počítače získaly slot pro cartridge, což byla velmi zvláštní volba. Praktičtější, ale nevyužívanou novinkou byl port pro analogové joysticky připojované k PC – kdyby se tento port na osmibitech objevil dříve, mohli jsme mít skvělé simulátory a závodní hry... Bohužel na počátku 90. let bylo na osmibity, jakkoliv inovované, pozdě.
Amstradu se ve stejné době velice dařilo s řadou PCW (Popular Computer Writer). V mnoha směrech je podobná CPC: Počítač se skládá z monochromatického monitoru, ve kterém je zabudované trafo, disketová mechaniky (maximálně dvě) – a taky vlastní počítač. Technicky to je „all-in-one“, jak je známe dnes, ovšem tehdy jste k tomu dostali navíc jehličkovou tiskárnu a klávesnici. Tento systém vám dovoloval pomocí textového editoru zpracovávat texty jako na PC – zatímco PC přišlo na 2000 liber, PCW stál pouze 399 liber. Kouzlo bylo v maximálních úsporách: Tiskárna nejenom že neměla vlastní trafo (jako u CPC se to všechno napájelo z monitoru), ale ani vlastní inteligenci: O kompletní řízení tisku se staral osmibitový procesor.
Je jasné, že to bylo řešení nesmírně omezené a pomalé, přesto ale dodalo možnost pracovat s texty na úrovni „malého DTP“ do domácností i malých firem – a to v polovině 80. let a za cenu více než přijatelnou. Systém byl velice populární, prodalo se 8 milionů počítačů a ve své době to byl po PC druhý nejprodávanější systém v Západní Evropě! Systém přitom nebyl nijak omezen, dovoloval chod CP/M, měl kvalitně udělané LOGO i programovací jazyky. Existují čtyři hlavní modely, vystavujeme nejstarší PCW8256 „Joyce“ a novější PCW9512, který vypadá více jako běžné PC a má rovněž i kvalitnější oddělenou klávesnici.
V polovině 90. let se objevil poměrně málo prodávaný nástupce PCW10, který byl stále kompatibilní s předchozími počítači – a potom PCW16, který se sice předchozím strojům podobal, byl ale nekompatibilní. Amstrad udělal několik dobrých rozhodnutí, zavedl běžné diskety 3,5“, ovládací rozhraní bylo grafické – jenomže to byl stále osmibit (i když Z80 na 16 MHz měla přece jenom vyšší odpich). V roce 1994 se ale stávalo standardem Pentium a nebylo až tak těžké koupit levný PC kompatibil třídy 80486, který přece jenom byl výrazně užitečnější. Stroj rovněž nebyl připraven na online revoluci – řada lidí, která ho používá pro „offline domácí agendu“ si ale dodnes nemůže vynachválit jeho spolehlivost.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
