Úvaha: Co vede k technologickým revolucím?
i Zdroj: PCTuning.cz
Hardware Článek Úvaha: Co vede k technologickým revolucím?

Úvaha: Co vede k technologickým revolucím? | Kapitola 3

Michal Rybka

Michal Rybka

26. 7. 2013 09:00 27

Seznam kapitol

1. Boj se zákazníkem 2. Nenápadné aplikace 3. Pohodlnost a hravost 4. První grafika a start PC
5. Příchod her a pirátství 6. Mobilní revoluce 7. Jak se nenechat podojit

Když jsem tak popisoval už asi desátou výstavu historických počítačů, všiml jsem si, že se v nich opakuje jedna zvláštnost: Každý výrobce opravdu uspěl jen s jednou nebo dvěma řadami počítačů. A tahle úspěšná řada vzdorovala pokusům o inovaci i od výrobce samotného. Nakonec úspěšná řada mizí – a opět navzdory pokusům o inovaci. Čím to?

Reklama

Jednotlivé události jsou ale velice odlišné. Pojďme se podívat na sedm událostí z období posledních třiceti let, které považuji za zcela přelomové pro technologickou počítačovou evoluci:

(1) Počítače se stávají osobní (1977)

Přestože za „osobní počítač“ považujeme obvykle PC, první skutečně osobní a přesto plně využitelný počítač je podle mého názoru Apple II. První Apple byl kutilský kit a konkurence z téže doby sloužila stále ještě spíš jako pomůcka pro nerdy, aby se měli bavit čím doma, zatímco zbytek lidstva se věnoval normálním činnostem. Apple II byl jiný. Byl to systém s kvalitní klávesnicí, obrazovkou, disketovými jednotkami a použitelnými programy, jako byl VisiCalc. S VisiCalcem mohli pracovat i smrtelníci, kterým se nechtělo programovat. Objevily se textové editory, všechny možné typy praktických aplikací. Apple II představoval velký krok stranou od počítačových terminálů, protože dovoloval uživateli pracovat nezávisle – a taky velký kvalitativní krok proti počítačům jako byl IMSAI 8080, jejichž ovládací panel vypadal stále jako něco z programu Apollo. Apple II byl moderní počítač navržený tak, jak ho známe dnes.

Závěr: Za tento vývojový skok může POHODLNOST UŽIVATELŮ a neochota učit se nastavování přepínačů, assembler a strojový kód.

Úvaha: Co vede k technologickým revolucím?
i Zdroj: PCTuning.cz

(2) Příchod barevných počítačových her (1979)

Přestože v 70. letech po světě kroužila již řada domácích konzolí a automatů, počítač Atari 400 znamenal zlomový krok v tom smyslu, že šlo o počítač, který vypadal jako počítač, dal se používat jako počítač, ale měl grafické a zvukové možnosti jako solidní herní konzole. Pravda, kdybych chtěl být rigorózní, asi bych zdůraznil, že opravdový přelom znamenalo původní „béžové“ Atari 800, ale čtyřstovka je s ním shodná, ale jednodušší.

Pro budoucnost mi přitom připadá důležitější fakt, že počítač dovoloval pracovat s barvou než se zvukem. Právě zobrazování barev velice rychle diskvalifikovalo všechny černobílé konkurenty. Jenom pár opozdilců a potom Macintoshe byly černobílé, protože se Steve Jobs domníval, že hry nejsou důležité (a dosti tím podkopal blízkou budoucnost Apple). Poměrně brzy se objevují barevné hry i na PC vybavených grafikou CGA, barvu chtěl zkrátka každý.

Barevnost / nebarevnost se stala na začátku 80. let onou tenkou červenou linií, která oddělovala „moderní“ a „zaostalé“ systémy. A tato linie pokračovala dále, i v 90. letech oddělovala „levné“ (černobílé) laptopy od „výkonných“ (barevných). Zajímavé je, že po celá 80. léta se za „profesionální“ grafiky považovaly ty monochromatické, s vysokým rozlišením. Podle názoru tehdejších manažerů byla barevná grafika dobrá jenom pro hry. No, možná taky pro nějaké vizualizace, ale kdo při seriózní práci s textem a nebo tabulkovým procesorem potřebuje barvy?! Barvy se stejně nedají vytisknout!

Jenže lidi mají barvy rádi a čím více barev, tím lépe. 80. léta byla o souboji v barevnosti a tento souboj zcela jednoznačně vyhrála Amiga. PC tento náskok dohánělo postupně a těžko, vyrovnalo ho až s příchodem VGA adaptéru v roce 1987. (VGA byl pro změnu mimořádně úspěšný, definoval jak standard analogového připojení monitoru a také minimální standard grafických schopností moderních počítačů, s čímž nás doprovází dodnes.)

Úvaha: Co vede k technologickým revolucím?
i Zdroj: PCTuning.cz

Zajímavé je, že zatímco grafika byla vnímána jako výrazný faktor pokroku, u zvuku tomu tak není. PC vesele chrochtala jednokanálovým pískacím řachtákem až do roku 1989, než se začaly prodávat zvukové karty Adlib. Ty přitom nebyly nijak zvlášť úspěšné, skutečné prosazení se jakéhosi zvuku se podařilo až s příchodem Sound Blasterů v roce 1990. Teprve tehdy došlo k vyrovnání téměř osmiletého zpoždění PC ve zvukových schopnostech oproti domácím počítačům.

Závěr: Za tento vývojový skok můžou POČÍTAČOVÉ HRY.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama