Úvaha: Kam zmizely kvalitní výukové programy? | Kapitola 2
Seznam kapitol
V 80. letech u nás vládly dva výrazné programy, které pomáhaly začátečníkům k výuce programování: KAREL, který dovoloval programovat robotka pochodujícího po šachovnici, a LOGO, ve kterém jste ovládali „želvičku“. Ve své době to byly výborné programy – a když to srovnám s dnešní nabídkou, jsou to stále hotové hvězdy.
Nemusíte zrovna ovládat vysokoškolskou statistiku na to, aby vám došlo, že si můžete například v obchodě sledovat spotřebu a udělat si jednoduchý model toho, co zákazníci kupují, abyste měli objednané přiměřené zásoby. Náhled do matematiky a algoritmizace vám ale celkem přirozeně přinese myšlenku, že byste něco takového udělat mohli.
Velkým problémem, jak vám ovšem potvrdí každý lepší učitel podobných předmětů, je to, jak vlastně dorost s podobnými koncepty seznámit. Pokud na to půjdete školometsky, podle osnov sestavených odborníky, kteří viděli dítě naživo pouze tehdy, když se vrátili na krátký okamžik z práce domů, nastane apokalypsa. První kroky by měly být přiměřené, zábavné a přitažlivé. Když na to jdete systémem definice – věta – důkaz, můžete dobrých 90% dorostu rovnou střelit do hlavy, čímž ukrátíte utrpení jak jejich, tak svoje. Ano, později dojde i na vyšší magii, ale drtivá většina civilistů by si měla ze školy odnést alespoň nějaké základy a ne jenom nekonečnou dávku zhnusení a pár dobrých historek o tom, jak se jim podařilo vyklouznout učivu.
Pokud jde o programování a algoritmizaci, zcela přirozeně se nabízí hry, nebo systémy hrám podobné. Takové SimCity představuje komplexní simulátor, který vám dovoluje celkem intuitivně sledovat reakce města na to, o co se v něm pokoušíte. Je to rozhodně lepší, než vypochodovat s teorií obslužnosti a podobně. U programování jde na začátku o čistou algoritmizaci, tedy analýzu problémů a návrh řešení. Nikdo neříká, že musíte bouchat kód – a věru, zpočátku je na místě řešit spíš hádanky a všelijaké rébusy. Vymyslíte řešení – a pak ho zobecníte.
Vytvořili jste algoritmus. Bravo, ani to nebolelo! Jak udělat tohle? Jak udělat tamto? Jakmile začnete řešit rébusy, najednou vám dojde, že programování je vlastně jenom zápis postupů, jak obecně řešit problém. Je to jenom nadstavba nad hlavolamem. Drtivou většinu civilistů přitom odradí formální stránka programování – nutnost učit se jazyky, učit se systém a nebo nějaký formální zápis. Chcete otrávit dorost? Svrhněte na něj UML a zahajte výuku programování abstraktně. Tento kobercový nálet většina z obětí nepřežije a do konce svých dní se bude zabývat jenom ovládáním aplikací. Někteří učitelé mají rádi tento darwinistický přístup, mně přijde špatný.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
