Inspirující setkání s Romanem Kiššem, tvůrcem PMD 85 | Kapitola 3
Seznam kapitol
V následujícím článku, který se zcela vymyká zavedeným zvykům PCTuningu, najdete zajímavý mix životních zkušeností Romana Kišše. Tento vývojář působí v IT přes 40 let, je desetinásobným držitelem ocenění MS Most Valuable Professional a stále má přehled o aktuálních technologiích. Jak vést úspěšně projekty a udržet se na vrcholu?
Jeho iniciativa ve vyrábění věcí ovšem způsobila, že si ho oblíbil velitel útvaru. Kišš se s ním bavil a navrhoval pro něj inovativní věci, jako třeba automatickou registraci přijíždějících a odjíždějících aut, která by se dělala přes počítač. Když vojna skončila, major mu chtěl udělat zle a sepsal na něj strašné kádrové hodnocení. Bylo to tak mizerné kádrové hodnocení, „že by s tím nemohl snad ani do dolů“. Kišš už v civilu zašel za velitelem útvaru a zeptal se ho, co udělal špatně, že má takhle špatné hodnocení. Velitel si hodnocení přečetl, zrudl, strašně se rozčílil, zavolal si majora a dal mu 15 minut na to, aby to hodnocení přepsal. (A to si pište, že major byl vzteky bez sebe!)
Po svatbě se stěhoval do Bystrice. Byl bez peněz – a musel chodit 10 kilometrů na trénink. Tam vyvíjel kratší dobu zařízení pro kravíny, ale práci ukončil proto, že dostal nutkavý flash pocit, že to nikam nevede. V Banské Štiavnici se připletl k učitelské profesi: Vyučoval čtyři holčičí třídy programování. Přišel k tomu jako slepý k houslím! Ve třídách bývalo kolem tří kluků, jinak samé holky. On byl mladý, nabouchaný, takže si dovedete představit, co to s ženským dorostem dělalo. Nicméně jeho žena byla těhotná, on musel ten zdivočelý ženský element brzdit a výuka mu často připomínala spíše krocení divoké zvěře. Mimochodem, ty kluky pak trénoval v kulturistice (asi jim došlo, že to na ženské zabírá!)
I nadále vyvíjel elektronická zařízení. Udělal například světelnou tabuli pro házenkáře, za získané peníze zase nakoupil knihy a součástky. Také vyvinul jednobitový logický procesor pro řízení fontán (pro Závody Průmyslové Automatizace Trutnov), ten se používal pro programování fontán. Byl sestavený z bipolárních součástek a mohl mít paměť až 1 KB.
Během práce na automatizačních řešeních pro jaderné elektrárny se seznámil s ředitelem Tesly Piešťany. Ten mu nabídl příležitost, kterou okamžitě využil. Práce v Tesla Piešťany byla „taková trošku placená socialistická garážovka“: Dostával relativně málo úkolů, takže mohl pracovat podle svého, ale musel si to taky sám zařídit, neexistovalo, aby mu někdo dodával to, co potřeboval. Vývoj počítačů nebyla politicky tažená věc, ale existovala potřeba ze stany školství, zdravotnictví a průmyslu. Nejdřív ale bylo nutné udělat nějaký malý systém, kde by se jak výrobci, tak uživatelé mohli seznámit s možnostmi mikroprocesorových technologií.
A tak vzniklo PMI 80, neboli „Piešťanský Mikropočítač Intel 8080“. PMI 80 bylo inspirované z německého katalogu, kde bylo vidět jednodeskový mikropočítač. Když se pustil do vývoje PMI 80, odhadoval zpoždění ČSSR za „jobsovskou Amerikou“ asi 3 roky. Práce v Tesle mu nabízela alespoň relativně dostupnou součástkovou základnu, nicméně byl stále nedostatek dílů, nedostatečná kvalita dílů a nedostatečná kvalita desek. Neustále něco nebylo! Komunikace se Západem nebyla možná, nebyl Google a nebyly ani odborné knihy. Západní součástky byly embargované, nešlo je dovážet. Pokud se podařilo něco přes oponu dostat, bylo to pokoutně: Formálně počítač vlastnila firma třeba v Rakousku, i když se fyzicky odvezl do ČSSR. Cena za toto technologické pašeráctví byla drsná a počítačů bylo proto velice málo.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
