Inspirující setkání s Romanem Kiššem, tvůrcem PMD 85 | Kapitola 2
Seznam kapitol
V následujícím článku, který se zcela vymyká zavedeným zvykům PCTuningu, najdete zajímavý mix životních zkušeností Romana Kišše. Tento vývojář působí v IT přes 40 let, je desetinásobným držitelem ocenění MS Most Valuable Professional a stále má přehled o aktuálních technologiích. Jak vést úspěšně projekty a udržet se na vrcholu?
Nicméně vraťme se na začátek. Roman Kišš pochází z Piešťan. Jeho rodiče byli v očích Strany špatní, protože to byli podnikatelé. Otec byl podnikatel – a měl tedy státu odevzdat nakořistěné peníze, které sdíral s dělníků (a nebo jak to komunisti blábolí o penězích, které plánují ukrást). To považoval za nespravedlivé a proto část z nich ukryl. Komunista se ale toho, co chce ukrást, jen tak nevzdá, takže u nich udělali razii, našli u nich peníze a bylo to. Jeho děda byl také zavřený: Za to, že před lidově demokratickým státem ukrýval své vlastní zlato.
Kišš měl tedy špatný politický profil a nezlepšily ho ani jeho sestry, které v roce 1972 utekly do Kanady. Nejdříve mu nedovolili studovat z politických důvodů. Chtěl to po nich písemně, aby měl doklad „že není sprostý“ (že není hlupák), ale že jen nesmí studovat – a tím si to ještě víc pohnojil. Ve čtrnácti odešel od rodiny do Bratislavy na internát. Na průmyslovce si postavil rádio, dvoulampovku. Součástky sháněl všelijak, i pokoutně. Nevynechal žádnou příležitost, jak svoji situaci vylepšit. Například si spočítal, kolikrát musí koledovat, aby si vydělal na pájku. „Za šibačku spájkovačku!“ Sbíral papír, aby si vydělal na díly. Elektronika pro něj byla únik, většina by se v jeho situaci dala na chlast, ale on se pustil do vývoje.
Nicméně to nebyl žádný knihomol. Trénoval bodybuilding, dělal vyhazovače na akcích dobrovolně za možnost tréninku v klubu. Nakonec se na školu dostal. Nicméně ani tam neexceloval. „Na škole jsem patřil mezi nejhorší“, říká. Jednou dokonce musel dělat rektorský reparát. V indexu měl jenom jednu jedničku za celé studium – debatoval se zkoušejícím a když od zkoušky odcházel, ani nevěděl, co mu dal za zámku. Když se na ni podíval, tak se úplně lekl a vrátil se, protože mu zkoušející „zkazil průměr“. Zkoušející mu ovšem řekl, že mu pomohl vyřešit nějaký problém. Nevalné studijní výsledky ale nesouvisí s tím, že by byl nějak zaostalý. Nerad se bifloval, ve všem hledal logiku. „Nemusíš to vědět, důležité je vědět, kdo to ví.“
Na vojně narazil na politicky uvědomělého majora, který se rozhodl, že mu znepříjemní život tak, jak to jenom půjde. Kišš se nicméně nenechal znechutit a vyráběl stroje pro fitness tělocvičnu. Také se „pokusil zlepšit si politický profil“ a udělal světelnou tabuli „k 25. výročí výročí Februára.“ Výsledek jeho snažení byl ten, že mu major dal domácí vězení. Asi si myslel, že mu to jeho posilování zatrhne. Kišš ale objevil knihovnu, kterou během domácího vězení „nasával jako houbu“, všechny technické knihy z knihovny si prostudoval.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
