Úvaha: I v 21. století jsme čuňata aneb exkurze po klávesnici | Kapitola 6
Seznam kapitol
Tak jsem zase po delší době čistil počítače. Našel jsem bednu schovaných starých PC klávesnic, na které jsem před lety neměl ani čas, ani odvahu. Rozhodně ne po jídle. Bylo to hodně husté, až jsem si říkal, proč si vlastně lidi myjí ruce poté, co se vrátí ze záchodu – a těma čistýma rukama začnou s něčím tak strašným pracovat.
Naprosto nejzáhadnějším kusem pak byla PC klávesnice, která nesla jasné stopy deformace teplem. Ne jen takové to běžné natavení, jako když si postavíte hrnec s vařící polívkou na PC (jinak si ty natavené kruhy o velkém poloměru neumím vysvětlit) a nebo stopy po pájce. Tahle klávesnice je na dvou místech prostě zdeformovaná teplem, ale ne dole, takže asi nedošlo k tomu, že by ji majitel omylem položil na kamna – je to na horní části a uprostřed pole kláves. Takže si představuji, že dotyčný pracoval na svém PC, když tu se k němu zezadu zákeřně přiblížil spolupracovník s plamenometem v ruce, zvedl jeho hlaveň a pak... No, dobře, okay. Žádné stopy po přivařené mrtvole jsem tam jinak nenalezl, takže to byl nejspíš polykač ohně, který neúspěšně cvičil své kousky při sepisování reklamy na své vystoupení v Textu602. Něco takového. Říkám, je to záhada!
Buď jak buď, čištění klávesnic patří mezi strašné zážitky. Žádá to pečlivost, trpělivost a odvahu. Typická PC klávesnice má 101 a více kláves, každá klávesa má 5 stran, takže odrbat z toho zažranou špínu je akcička zhruba na dvě hodiny. Kdyby lidé o své klávesnice pečovali, často by to nebylo tak hrozné. Jenomže na mnoha klávesnicích je prostě vidět, že se o ně nikdo nijak nestaral. Někdy se jako odměnu za svoji snahu dočkáte překvapení – například jsem takhle čistil starodávnou klávesnici APC z 80. let – a po půl hodině jsem zjistil, že není černobílá, ale barevná! (Pamatujete na slavnou scénu ze Simpsons, kdy Vočko poprvé utře prach z obrazovky barové televize? No tak tak nějak jsem byl překvapený.)
A víte, co je na klávesnicích vůbec nejhorší? Zkroucený kabel. Zatímco u kláves je ještě určitá možnost, že je někdy někdo čistil, tak kabely k nim nečistil patrně vůbec nikdo a nikdy. Klávesnice jsou potažené měkkou gumou, která doslova luxuje špínu – a když kabel otřete, obvykle uvidíte cosi, co barvou a konzistencí připomíná surovou ropu. Dokud je kabel rovný, tak to čištění ještě jde (přítelkyně tomu pobaveně říká, že „honím myším ocásky“), jenomže zkroucený kabel takto čistit nejde. Při prostém tahání čistítka kabel roztáhnete a tím pádem poškodíte. Pucovat spirálu kousek po kousku je strašná práce, klidně to samo o sobě zabere třeba další dvě hodiny.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
