Úvaha: Ničíme sbíráním naši historii?
i Zdroj: PCTuning.cz
Historie Článek Úvaha: Ničíme sbíráním naši historii?

Úvaha: Ničíme sbíráním naši historii? | Kapitola 2

Michal Rybka

Michal Rybka

10. 3. 2013 12:00 43

Seznam kapitol

1. Jepičí život 2. Já, ničitel 3. Oživená minulost 4. Chabá dokumentace 5. Starost o pejska 6. Zbude něco?

Nesnáším ty okamžiky, kdy mi pod rukama umře ještě před chvílí funkční počítač. Tiché pohřbení neúspěšného pokusu o opravu je asi běžný denní chleba servisáka, jenomže tam umře stroj relativně nový a snadno nahraditelný. Když vám vyhoří třicet let starý unikát, je to tristní. A někdy je to škoda nenahraditelná.

Reklama

Dalším problémem je bezohlednost původních uživatelů, která vedla k úplnému zničení strojů a nebo jejich znehodnocení. Osobně nesnáším kutily, ty malé bastlíře, kteří si tady vyvrtají do počítače díru, jinde si z něj odletují něco, co se jim hodí a nebo třeba vezmou pilku na železo a odřežou stroji kompletně celý zadek, aby se jim tam vešel rozměrově větší harddisk. Vždycky, když najdu jinak perfektní stroj zohavený původním majitelem, strašně u toho nadávám. Jenže přítelkyně mi vždycky říká, že je to přece věc toho majitele, co s tím strojem udělal.

Úvaha: Ničíme sbíráním naši historii?
i Zdroj: PCTuning.cz

Její prouživatelské názory jsou pochopitelné. S pro mě těžko pochopitelnou vášní si zásadně svůj stroj polepuje samolepkami, až je jimi pokrytý jako japonská prostitutka tetováním. Odlepovat takové clustery nálepek je taky docela strašná věc, tedy podle toho, jaký byl pod nimi povrch a co za lepidlo na nálepkách bylo. Jiní uživatelé poškodí stroj třeba tak, že po počítači šoupou něčím těžkým. Zcela charakteristicky taková poškození vypadají u Commodore Amigy 1000 nebo plastového Commodoru 128D, který měl kryt skříně zcela z plastu a jsou na nich běžné rýhy od toho, jak po nich uživatelé šoupali monitorem.

Úvaha: Ničíme sbíráním naši historii?
i Zdroj: PCTuning.cz

Pak tu máme ale přímo problémy s devastací a ničením sbírek. Ničení zachovalých historických artefaktů je velmi stará věc, dokonce se dá říci, že záměrné ničení artefaktů je běžné. Dnes tomu říkáme recyklace, dříve se ničilo prostě proto, že „knížata rozebírala staré památky na kámen pro stavbu paláců a farmáři na zídky pro oplocení vinic“. V Egyptě v 19. století rozemleli celý alabastrový chrámek na vápno potřebné pro chod cukrovaru, za posledních 300 let tam padlo nečetné množství památek snaze rozporcovat, rozprodat a přivydělat si. Devastace je tak systematická, že všechny zbytky staré civilizace tam patrně zmizí, tedy až na ty věci, které se nepodaří objevit, vyhrabat a rozkrást. Při poslední revoluci došlo k rozsáhlému poškození archeologických lokalit a dokonce došlo i k zapálení archívu a pokusu vykrást Egyptské muzeum. Co s památkami podniknou islamisté, až to budou mít víc pod palcem, není známo, ale nic hezkého to nebude.

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama