Úvaha: zapomenuté zásluhy britského IT impéria
Seznam kapitol
Je pozoruhodné, jak moc se Velká Británie zasloužila o rozvoj počítačových technologií v 80. letech minulého století. Levné počítače, RISC procesory, odolné počítače, subnotebooky... A je také pozoruhodné, jak rychle její vliv vymizel a jak málo se o britských počítačích dnes ví. Naštěstí to můžeme snadno připomenout!
Kdysi dávno, když Evropa nežila jen z dotací na zemědělství, dotací do obnovitelné energetiky, z logistiky, z daní z finančních a obchodních transakcí – zkrátka: Když se v ní ještě intenzivně vymýšlelo, vynalézalo a startupovalo, bývala Velká Británie jednou z vedoucích sil počítačové inovace. Ne úplně „té velké“, které se dařilo hlavně za Velikou vodou, ale té malé, domácí a školní.
Konec 70. let už byl takový: Zatímco IBM se teprve začínala probírat z letargie a začínali se zabývat tím, co že jako budou dělat s těmi „personálními“ počítači, malé a neznámé firmičky, jako Apple a Microsoft, se už rojily kolem malé hromádky, ze které vyroste během pár let obrovské odvětví. A podobně i v Británii pracovali geniální jedinci na tom, jak přinést tu nepochopitelnou a záhadnou počítačovou technologii z klimatizovaných sálů do každé kanceláře a do každého obýváku.
Naprosto zásadním inovátorem této doby byl Sir Clive Sinclair. Odjakživa to byl elektronický kutil, který se zabýval miniaturními zesilovači, potom maličkými radiopřijímači, vedle nichž i dnes řada MP3 přehrávačů vypadá jako „yo fat mama“, pak se dal na kapesní kalkulačky a nakonec začal s počítačovými stavebnicemi. Jeho první stavebnice, MK14, měla stěží nějakou praktickou hodnotu, ilustrovala ale Sinclairovu celoživotní posedlost: Přinášet nové a neobvyklé věci, které měly veřejnosti rozšiřovat obzory. Ukazovat lidem věci, které by je nenapadly a tím je přivádět k myšlence, že je vlastně potřebují.
Zdroj: wikipedia.org
Tohle se mu naprosto povedlo u jeho prvních počítačů, Sinclairu ZX80 a Sinclairu ZX81. Sinclair ZX80 byl prvním počítačem, který jste si mohli koupit za méně než 100 liber – a pokud jste byli ochotni trochu pájet, byl o celých dvacet liber levnější. Přitom to byl opravdu funkční počítač, s možností programovat v BASICu, ve strojovém kódu, byly pro něj počítačové hry a tak. Co na tom, že měl jenom 1 KB RAM, navíc sdílený s videopamětí? Co na tom, že byl černobílý a uměl jenom pseudografiku, tedy grafiku tvořenou znaky? Co na tom, že neměl normální editor pro vkládání programů, ale svého druhu řádkový systém a příkazy se vkládaly jako tokeny, tedy vlastně „znaky“, které se zobrazovaly jako celý příkaz? Co na tom, že počítač měl jenom 4 KB ROM, do které se natěsnal jen velmi jednoduchý dialekt BASICu?
Všechna ta omezení byla zanedbatelná: Naťukali jste svůj první program, který něco spočetl – a byli jste v tom.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
