Úvaha: Tablety a konzole vytlačují hardcore hráče | Kapitola 7
Seznam kapitol
Debaty o tom, že „PC jako herní platforma skončí“, se táhnou v podstatě od chvíle, kdy se PC objevilo. Zpočátku bylo PC považováno za pro hry zcela nevhodné – slabé, drahé, špatně vybavené. Dnes se zdá, že to jsou stejné kecy jako ve chvíli, kdy se říkalo, že PC hraní zničí Wii a „nové formy hraní“. Můžeme být ale opravdu pořád v pohodě?
Herní počítače se stávají stále více exotickými. I herní karty se dnes prodávají nejvíce kolem 2 000 Kč, sice si můžete pořídit i velmi výkonné macky za 20 000 Kč, ale to patříte mezi naprostou menšinu naprosto maximalistických zákazníků. Co si budeme nalhávat, přetaktovávání špičkových procesorů a grafických karet je dnes sportovní, prestižní disciplína. Většinu tuningových smrtelníků vždy zajímalo, jak sehnat komponenty s nejvýhodnějším poměrem cena / přetaktovatelnost a ušetřit tak pár tisícovek za zakoupení výkonnějšího modelu.
Taktování v režii studentů – OC Noob s redaktory PCT
Jenomže právě tohle ztrácí s příchodem konceptu Surface smysl. Pokud si přetaktujete hardware, na kterém už v základu musí běžet hry plynule, fakticky nic nezískáte, tedy kromě toho, že se vám stroj bude přehřívat a vytěží baterii dříve. Je to stejné jako u konzolí: Přetaktování u nich jednoduše nemá smysl. Jailbreakování ano, ale přektaktování ne. V okamžiku, kdy se objeví nová specifikace, „nová generace Surface“, bude mít zcela jiné vlastnosti, které přetaktováním staré generace stejně nezískáte. Stále budete moci provádět „tuning“ PC, ale v tom samém smyslu, jako u „tuningu“ konzolí – tedy designovém vylepšování. To je zhruba všechno.
Můžete argumentovat tím, že tato svého druhu konzolizace PC je nesmysl, protože hráči budou stále chtít lepší a realističtější grafiku tak, jak jsme byli zvyklí za posledních patnáct let. Ano, budou ji chtít, ale v rámci stávající generace hardware. Většině uživatelů to vadit nebude, s příchodem notebooků si ostatně zvykli, že hardware nevylepšují, že dostanou komplet systém, který má určité vlastnosti, určitý operační systém – a jak ho koupili, tak s ním budou pracovat.
Modulární koncepce notebooků, jak jsme ji znali v minulosti někdy mezi lety 1995 – 2005, už zanikla. Před jejím příchodem byly možnosti rozšíření notebooků omezené, vyžadovaly v podstatě servisní zásahy a objednávání extra doplňků bylo drahé. Období standardizovaných uživatelsky vyměnitelných komponent, jako byly paměti, PCMCIA karty a harddisky, už je za námi. Dnešní systémy jsou totálně uzavřené, nevyměníte si v tom ani baterku – a uživatelé se nebouří.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
