Úvaha: Jak bychom vlastně měli platit za obsah? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Celé roky vidíme v televizi umělce, kteří pláčou, že jim za jejich práci nikdo neplatí. Dokonce se domáhají, ať jim my, uživatelé, poradíme, jak za jejich produkci chceme platit. No, něco na tom bude – proč se nezamyslet. Jak bychom byli ochotní za obsah platit? Zde je pár návrhů, umělci se mohou vyjádřit v diskusi!
Obrácený směr, totiž ten, že musíte koupit zajíce v pytli a po koupi ho nesmíte vrátit, protože jste se do toho pytle koukli, je celkem moderní a výrazně zvýhodňuje vydavatele i „komedianty“. V době levných DVD jsem jich nakoupil hory a celkem přesně jsem si spočítal, že opakovaně se dívám zhruba na desetinu z nich – zbytek mi stačil jen jednou a část z nich jsem ani nedokázal dokoukat. Takže kdybych se na film podíval a teprve pak se rozhodl, zda ho koupit, utratil bych podstatně méně. Naproti tomu nemám problém s placením za něco, co se mi líbí, natož za něco, co se mi líbí a za co chce autor „na pivo“. No neříkejte mi, že byste svému oblíbenému hudebníkovi či režisérovi to pivo nekoupili!
Takže jsem písničku koupil... abych za pár minut zjistil, že jsem za 5,99 Euro mohl mít celé Ultimate album s 29ti tracky. Špatná volba, že ano? Ale počkejte, hele, iTunes říkají, že jsem už 1,29 Euro za jednu písničku z alba dal, tudíž si můžu za 4,70 Euro doplatit zbytek alba. To je super, ne? To v dobách fyzické distribuce možné nebylo – koupili jste si singl, ale pokud jste chtěli kompilaci, platili jste pěkně znovu!
Neříkám, že iTunes jsou nejlepší na světě, ale takhle si zhruba představuji přátelskou vydavatelskou politiku: Streamování zdarma, obsah za rozumné peníze a v balících za ještě rozumnější peníze. Pokud je obsah levný a snadno k nalezení, není důvodu oblézat sdílecí systémy. Tato potřeba nastane tehdy, když se vydavatel šprajcne a zatvrzele vám ho odmítá prodat. A jakkoliv to vypadá divně, takového obsahu je více než dost!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
