Úvaha: 4K rozlišení je super, ale my bychom raději dobré filmy... | Kapitola 2
Seznam kapitol
A je to tu zas. Přišel CES, reklamní masírka, oslavné články. Technologický cirkus s televizemi se rozjel na plné obrátky – a 3D je už dnes passé, dnes podle vizionářů frčí 4K televize. Koho zajímá, že nabídka opravdu slušných filmů i pro „běžné HD“ je omezená? Koho zajímá, že se vlastně nemáme na co dívat? Seriály to nevytrhnou.
Už vidím to nadšení poskytovatelů internetu – v Americe už s rozvojem digitální distribuce přikročili k limitování „neomezených“ připojení, protože se ukazuje, že už současné HD filmy dokážou „neomezené“ připojení docela solidně ucpat. S pokrokem digitálních technologií se díky bobtnání datových souborů věci paradoxně zhoršují. S pokrokem kompresních technologií jsem se těšil, že se velikost 90ti minutového filmu scukne pod 300 MB – a hele, najednou tu máme opět éru dinosaurů.
Dinosaurů tak obřích, že mohou terminovat optická média jako taková, protože Blu-Ray je pro ně zatím příliš malý. Pracuje se na nových médiích s kapacitou až 200 GB, jenomže tahle prémiová vícevrstvá média patří mezi ta mastná, takže jejich nástup bude pomalý a přehrávače budou velmi drahé. Případně můžeme postupovat metodou „prosíme, připojte harddisk číslo 2“, což je šílené a také to bude opravdu mastné. Běžné harddisky stále nemají žádnou alternativu pro ukládání opravdu obřích objemů dat a ne, flash zde není řešení, protože nárůst velikostí souborů nám s příchodem obřích obrazovek a obřích videosouborů dokonale kompenzuje pokles cen flashe.
Buď jak buď, zdá se, že alespoň prozatím jsou jenom dvě cesty pro distribuci takto velkých filmů: Online, kde bude ukládání filmů u vás doma čistě váš problém – a nebo nové vícevrstvé optické disky. A protože budou drahé, bude pro ně velmi drahý i obsah. A protože obsah bude drahý, bude tak zvaně prémiový, což znamená, že si za brutální peníze budeme moci koupit „remasterovaný“ film, který jsme už mockrát viděli.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
