Úvaha: Proč jsou vlastně staří ajťáci konzervativní | Kapitola 2
Seznam kapitol
Jsou? A pokud ano, tak co tím sledují... Bojí se nových technologií? Vysmáté mládí v ničem nevidí problém a hned se nadchne pro každou novinku, ti starší ale zpravidla ke všemu přistupují s despektem. Zkusili jsme se mrknout do obou táborů a zhodnotit, jaký přístup je pro IT život (a hlavně jeho vývoj) lepší.
Krutým paradoxem vývoje je pak to, že pokud patříte v nějaké době mezi naprosto špičkové specialisty, umíte sypat stroják z hlavy, znáte naprosto dokonale úskalí nějakého jazyka a nebo konkrétního systému apod., budete mít s časem problém. Doslova a do písmene si zanesete hlavu věcmi, které budou s postupem času čím dál tím víc k ničemu. Z opravdu špičkových ajťáků se časem stávají konzervativci prostě proto, že se naučili dokonale absorbovat znalosti, ale nenaučili se je zapomínat a vyhazovat z hlavy.
Špičkoví vývojáři se se změnou technologie potýkají s nepřekonatelnými problémy, zvláště pokud si osvojili nějakou konkrétní filozofii návrhu a vývoje, která zastarala, stala se neproduktivní a teď se jim jenom „plete pod nohy“. Staré znalosti mají cenu i po letech, zvláště u „legacy“ systémů, jako jsou kosmické sondy a nebo správa systémů založených na COBOLu – jde ale o poměrně okrajové oblasti. Pokud dogmaticky setrváváte u starých postupů, můžete se časem ocitnout úplně mimo (řada programátorů nezvládla přechod z minipočítačů na PC a později z DOSu na Windows a nebo z procedurálního programování na objektové).
Dalším důvodem, proč člověk časem „kostnatí“, je v tom, že během života objevuje ty nejoptimálnější postupy a věci, které mu vyhovují. Je to individuální, každý se může dopracovat k úplně jiné sadě hodnot, nicméně optimální řešení a věci se těžko opouští.
Mladí rádi experimentují, starší se drží zavedených postupů. Jako mladý budete experimentovat s tím, jestli náhodou není dobrý nápad smíchat kaviár s džemem, až odrostete, tak vás to ani nenapadne. Budete mít čím dál tím jasnější představu o tom, co je „ideální“ a každý pokus zaměřený na hledání „něčeho nového“ povede spíš ke zklamání než k úspěchu. Objevíte, že máte svoji oblíbenou klávesnici, oblíbenou myš, oblíbený poměr obrazovky a podobně. Pokud přijde nějaká módní vlna, jako likvidace monitorů s aspektem 4:3 ve prospěch 16:10, tak nadšení rozhodně nebudete. Pak zjistíte, že velkým problémem dnešních technologií je jejich masivní unifikace – výroba se sjednocuje a mezi výrobky jednotlivých firem jsou jen zanedbatelné rozdíly, protože to stejně dělají hlavně čínští prvovýrobci. Ačkoliv se to nezdá, prostě a jednoduše si nemáte z čeho vybrat. Změna se vám vnutí, i když ji nepovažujete za dobrou.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
