Hlavní stránka Hardware Multimedia, zvuk, TV Úvaha: Už to neni dost cool. Musíme vymyslet... dlaždice!
Úvaha: Už to neni dost cool. Musíme vymyslet... dlaždice!
autor: Michal Rybka , publikováno 7.12.2012
Úvaha: Už to neni dost cool. Musíme vymyslet... dlaždice!

Asi to nenapadlo jen jednoho člověka na planetě – proč mají Windows 8 dlaždice? Proč se hýbou, proč je to všechno zářivě barevné? Máme podezření, že za tím stojí tak trochu marketing... Protože kdyby vývojáři přemýšleli a chtěli uživatelům pomoct, tak nevymyslí nic, co se hýbe, schovává nebo mate oči barvou. Stará plocha už prostě nebyla cool!


Další pravidlo, které nové rozhraní Windows 8 ignoruje, je pravidlo o rozeznávání grafické reprezentace funkcí. To říká, že lidi rozeznávají grafické zástupce funkcí hlavně podle tvaru, velikosti a barvy. Pokud nějakou aplikaci používáte pravidelně, víte, jak vypadá její ikona, takže už nečtete popisky ikon, prostě klepnete „na tu červenou kostičku se žlutou šipkou“ - a víte, co děláte. „Aktivní dlaždice“ maskují svou pravou podstatu tím, že se jejich obsah mění, takže uživatel se musí zastavit a přemýšlet, jak zrovna vypadá dlaždice aplikace, kterou chce spustit. Je zcela jedno, že ví, kde by asi měla být, ale když včera byla fialová, ráno hnědá a po obědě zelená, není mu vůbec jasné, jak vypadá zrovna teď. Aktivní obsah nezrychluje a nezjednodušuje práci, naopak ji zpomaluje!

Úvaha: Už to neni dost cool. Musíme vymyslet... dlaždice!

Další pravidlo je, že informace shromažďujete do logických celků, dáváte je k sobě podle jejich logiky. Perfektním příkladem je aplikace Bloomberg, která bere horu ekonomických dat z ještě větší hory ekonomických subjektů a přesto dokáže tyto informace setřídit do logických kolekcí, takže přes jejich objem se v tom dá orientovat. Opakem je Metro, které vám vedle sebe hala bala naprgá fotku dne, počasí v Londýně, informaci o tom, že máte mail od mámy a bůh ví co dalšího ještě. Tyhle informace se taky mění, naštěstí poměrně pomalu. Někdo si možná vzpomněl, jak vypadaly pokusy s animovanými ikonami z počátku 90. let, které neustále něco dělaly a zobrazovaly (sledovat soustředěně desktop pokrytý takovými ikonami po celé dopoledne je podle mě nejjistější cesta do blázince). Čím více nesourodých informací cpete uživateli, tím více ho kognitivně přetěžujete. Lidská mysl funguje tak, že se soustřeďuje na jednu aktivitu a pak se přepíná na jinou. Čím roztříštěnější informace jí podsouváte najednou, tím více se musí přepínat a tím se práce zpomaluje.

Úvaha: Už to neni dost cool. Musíme vymyslet... dlaždice!

Čistým opakem tohoto trendu jsou splitscreenové aplikace aneb „dvě aplikace musí stačit každému“. To je tak zoufalý vtip, že jsem po předvedení téhle funkce čekal, že někdo udělá „tadá“ a nebo spustí záznam smíchu publika. Celoobrazovkové aplikace jsou návrat do DOSu, „splitscreenové aplikace“ pak koncept zaostalejší, než úplně první prototypy grafického rozhraní od Xeroxu. I Windows 1.0 dovolovaly současné zobrazení většího počtu aplikací, pokud se nepřekrývaly! Celoobrazovkové aplikace mají smysl pro tablety či telefony s maličkou obrazovkou, splitscreenové aplikace jsou čirý nesmysl, protože se nehodí ani pro systémy s malou obrazovkou (tam jsou lepší celoobrazovkové) a ani pro systémy s velkou obrazovkou (tam jednoznačně dominují okna).



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
305 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 138.1Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.