Úvaha: Už to neni dost cool. Musíme vymyslet... dlaždice! | Kapitola 2
Seznam kapitol
Asi to nenapadlo jen jednoho člověka na planetě – proč mají Windows 8 dlaždice? Proč se hýbou, proč je to všechno zářivě barevné? Máme podezření, že za tím stojí tak trochu marketing... Protože kdyby vývojáři přemýšleli a chtěli uživatelům pomoct, tak nevymyslí nic, co se hýbe, schovává nebo mate oči barvou. Stará plocha už prostě nebyla cool!
Problém je v tom, že ovládací rozhraní počítačů tak, jak ho používáme i dnes, je velmi staré. Vymyslel ho tým pana Douglase Engelbarta v ARC (Augumentation Research Center) už na konci šedesátých let. Ve své době to bylo naprosto revoluční: V dobách, kdy se pro řízení počítačů využíval dálnopis a data pro zpracování vyděrovaná na děrných štítcích se transportovala na vozících, přemýšleli výzkumníci ARC o počítačích, které budou tak malé, že každý člověk bude mít svůj vlastní. Tyhle nové „personální počítače“ budou navíc tak jednoduché, že lidi nebudou muset ani učit ovládací příkazy.
Zdroj: wikipedia.org
Dnes je těžké představit si, jak neobyčejně revolučním konceptem byla počítačová myš. Patent 3541541, udělený Engelbartovi 17. listopadu 1970, byl na svoji dobu možná až příliš revoluční. Bylo to něco, co si žádný normální počítačový vědec a dokonce ani autor scifi nedokázal ani představit: Levné zařízení, se kterým hýbete, aniž byste se na to dívali? Co je to za nesmysl? Buď budete něco ukazovat na obrazovce, ale prstem a nebo perem, to se ví – a nebo ještě lépe, budete s počítačem konverzovat přirozenou řečí. Myš je velmi neintuitivní věc, když vám ji někdo teoreticky popisuje. Ve chvíli, kdy si ji ale vyzkoušíte, přijde vám naprosto přirozená. Jenomže udělat podobný myšlenkový krok vyžaduje génia. A vzít neobvyklý nápad a obchodně s ním uspět, to vyžaduje jiného génia. Stanford Research Institute měl myš patentovanou přes deset let, ale nikdo nevěděl, co si s tím počít, dokud si práva k myši za pár desítek tisíc dolarů nekoupil Apple.
Koncept grafického rozhraní, nabídek (menu), dialogů, ikon a podobně byl časem rozvíjen, ale nic radikálního se na něm nezměnilo. Byl prostě velice dobrý a zvlášť skvěle vyhovoval nejstarším systémům s malým rozlišením obrazovky (a nebo dnešním počítačům určeným pro lidové vrstvy s komickým rozlišením 1366x768, nad kterým prostě nepřestávám žasnout). Kosmetické změny byly někdy k lepšímu, jindy (jako třeba u Ribbonu) jednoznačně k horšímu. Zásadní změny ale nevidíte nikde, ať už se podíváte na GEM, TOS, RISC OS, Windows, MacOS, Workbench, BeOS, Ubuntu, na co chcete. V zásadních rysech je si to všechno podobné.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
