Úvaha: Opravdu ho musíme mít tak velkého? | Kapitola 4
Seznam kapitol
Když Apple uvedl iPad Mini, definitivně opustil cestu stanovenou již zesnulým Stevem Jobsem. Steve Jobs si totiž myslel, že „kdo má sedmičkový tablet, má ho malýho“, protože pořádný tablet má úhlopříčku přesně 9,7“. Ne 7“. Ne 10,1“. Přesně 9,7“! Když se nad tím vším ale zamyslíme, iPad Mini může být hřebíčkem do rakve všem notebookům.
Přijde mi, že Note 2 je geniální pro sledování videa a skvěle nahradí notebook, pokud někam vyrážíte třeba na den. Dovedu si představit, že by se dal použít i jako náhrada počítače na dovolené, jenomže tam trpí designérskými vadami, které mohli udělat snad jenom u Samsungu: Není zde HDMI výstup, který by se hodil na prezentace i přehrávání filmů. Slot pro SD karty tu sice je, umístěný je ale naprosto šíleně, pod zadním krytem telefonu spolu s baterkou a SIMkou. SIMku a baterku příliš často neměníte, takže nevadí, když čas od času kryt odloupete – ale SD kartu? Tu do stroje neustále strkáte a vytahujete, pokud náhodou nejde jenom o to, že se pokoušíte „trvale rozšířit nedostatečnou zabudovanou paměť pomocí extra dokoupené paměti výměnné“
Ve skutečnosti je to v podstatě nutné, protože tento „vlajkový model“ Samsungu má paměť o komické velikosti 16 GB, což je u telefonu za nějakých 16 tisíc docela nářez. (iPad Mini se stejnou pamětí stojí POLOVINU!!!) Jestli to Samsung myslel takhle (ušetří pár kaček na pamětech, které si doplatíte extra), tak to by udělal líp, kdyby po applovsku naletoval do mašinky větší čipy a žádný SD slot tam nedal.
Kvůli těmto kiksům podle mě Note 2 ideální řešení nepředstavuje. Co kdyby se ale Samsung chytil za nos a chybějící rozhraní přidal? I potom ale narážíme na problémy, které jsou způsobené jednak snahou roztáhnout obrazovku po celé přední ploše telefonu a navíc doražené Androidem a jeho dvěma šílenými tlačítky Menu a Back. Protože obrazovka sahá od kraje po kraj a boční rám má jen nějaké 3 mm, nedá se přístroj rozumně chytit za střed. Musíte ho sevřít jen na krajích a opravdu jenom prsty, jinak se dotknete nějakého ovládacího prvku na obrazovce. To se stává, bohužel, docela často.
Tlačítka Menu a Back, to volání designérského pravěku z dob, kdy ještě vývojářům připadalo vtipné schovávat před uživateli funkce tak, že nebyly vidět a musely se vyvolat, vám potom komplikují držení za spodní půlku přístroje. Tlačítko Home vidíte, dotykové Menu a Back ne. Ale jsou tam. Schovávají se a čekají, až se pokusíte rukou přístroj chytit a potom provedou nějakou akci, kterou nečekáte. A stává se to často, opravdu velice často. (Pokaždé, když mi někdo básní, jak je rozhraní Androidu vymakanější než iOS, jenom se mu směju. Dokud se Android nezbaví tohoto temného pozůstatku devadesátých let, tak prostě nemá nárok.)
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
