Úvaha: Kde je hranice mezi gamingem a gamblingem? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Toto úterý proběhlo další ze setkání Dev&Press, kde se objevila řada vývojářů, kteří se zabývají vývojem freemium a Free to Play (F2P) her. Mluvilo se o designu, monetizaci, nejvíc mě ale překvapilo, jak blízko je hranice mezi neškodným hraním a gamblingem. Online svět je dost návykový, může nás stát dost peněz.
F2P model přináší nerovnoměrnost v kasírování zákazníků, která s sebou nese rizika. Ve chvíli, kdy prodáváte jasně daný herní zážitek za fixní cenu, je pravděpodobnost žaloby nízká. U F2P často není daná žádná horní mez. V ideálním světě můžete argumentovat tím, že nabízíte zákazníkům službu za daných podmínek a ani si nemusíte hrát na podrazáckou firmu, která hledá ten nejmenší font na světě, kterým do smlouvy doplní ty podstatné řádky, na základě kterých zákazníka oškube jako slepici. Problém je v tom, že ne každý zákazník je schopen pochopit, co si vlastně kupuje, jaké to má pro něj důsledky a spoléhá na to, že když se dostane do problémů, bude se u soudu moci hájit svojí hloupostí a projde mu to. Čím složitější mechaniky mu nabídnete, tím vyšší šance je, že spor vyhraje.
Možná by tedy bylo dobré, aby místo konstrukce složitých systémů, které zakrývají svoji pravou podstatu a motivují hráče k dalšímu a dalšímu utrácení, se F2P vývojáři zamysleli nad tím, kde položit jasnou čáru, která je oddělí od gamblingu. Jasnější podstata kontraktu, kde se hráči jednoznačně vysvětlí, co si kupuje, vyhýbání se mechanikám, které příliš motivují k opakovaným nákupům, které hraní přibližují gamblingu, stanovení denních či týdenních stropů, které omezí hráče v nákupu a nebo věková omezení, která znemožní hrát určité hry hráčům pod zákonným věkem.
V obírání gamblerů jsou velké peníze, o tom nemám pochyb. Jeden můj známý nazývá herny „místem, kde peníze přecházejí přirozeným způsobem z rukou hloupých lidí do rukou chytřejších lidí“, což je sice kruté, ale možná docela přesné přirovnání. Přesto si myslím, že by si vývojáři měli dát pozor na to, aby ve snaze maximalizovat výnos nepřešli z té „dobré strany“, kde se snaží vydělat tím, že dělají hry, které lidi baví a nabízí jim „zábavu za peníze“, na tu „špatnou stranu“, kde nejde už o nic jiného než oškubat hejly, kteří jsou příliš hloupí a nebo neschopní přestat hrát.
Neděsí mě nic více, než zákonnou mocí podepřený zasedající komitét „odborníků“, kteří o hrách sice nic neví, ale nebudou je váhat řídit a regulovat „pro dobro nás všech“ a čas od času budou naznačovat, že by se jim šikla třeba igelitka plná peněz, aby přimhouřili nad herní branží oko. Ať už je budoucnost herní monetizace jakákoliv, gambling není dobrá cesta!
