Úvaha: Kde je hranice mezi gamingem a gamblingem? | Kapitola 5
Seznam kapitol
Toto úterý proběhlo další ze setkání Dev&Press, kde se objevila řada vývojářů, kteří se zabývají vývojem freemium a Free to Play (F2P) her. Mluvilo se o designu, monetizaci, nejvíc mě ale překvapilo, jak blízko je hranice mezi neškodným hraním a gamblingem. Online svět je dost návykový, může nás stát dost peněz.
Veškerý organizovaný hazard je navržen tak, že pravděpodobnost výhry favorizuje organizátora (house) a ten, i když vyplácí výhry, na hazardu systematicky vydělává („house always wins“). To, že hráč občas vyhraje, není pro organizátora ztráta, je to posílení odhodlání dále hrát a taky promo, které přitahuje jiné hráče. Hráč, který zkompletoval vzácnou zbroj a teď se s ní všude chlubí, je pro vývojáře stejně cenné promo, jako fotka šťastného výherce z kasina, který drží obrovský šek na pět milionů dolarů. Chápete, proč je ten šek tak velký? To proto, aby ho přečetli i pochybovači z té úplně poslední řady! Úspěšné příběhy o chudých lidech, kteří hráli tak dlouho až vyhráli, jsou přesně to, co vypíná sebekontrolu u pochybujících hráčů. A tyhle případy se řeší častěji, než ty, kdy chudí hráči hráli, až všechno prohráli.
Věc, která vypnula myšlení vývojářů, je ukazatel ARPU (Average Revenue Per User). Japonské firmy GREE a DeNA měly díky compu gacha tento ukazatel zhruba dvaapůlkrát vyšší, než Zynga. Je to číslo, které je nepochybně naplnilo nadšením, ale jenom do doby, než se na veřejnosti začali propírat závislí hráči a compu gacha bylo zakázáno – hodnota jejich akcií spadla prakticky okamžitě o 20%. Je velmi nebezpečné propadat pocitu, že najdete zákazníka, kterého můžete neomezeně obrat, je to obelhávání sama sebe ve stejném duchu, jako když si on myslí, že může vyhrát. V nějakém okamžiku se probere a půjde věc řešit k soudu a veřejně ji propírat v médiích. To nechcete, chcete business, kde hráči pravidelně a přiměřeně platí a jsou v zásadě spokojení.
To, co je na zákazu compu gacha varovné, je fakt, že drtivá většina zákazníků s ním byla spokojená. Ze zákazu compu gacha nejsou ani oni nadšení, protože ta malá kapka hazardu pro ně byla pikantním kořením v hratelnosti. Je to stejné, jako když do Las Vegas jede rodina s pevně daným rozpočtem, který tam prohrají a dívají se na to jako na show, kterou si užívají. Byli jsme v Las Vegas, viděli jsme to, tamto, skoro jsme vyhráli, nakonec prohráli, ale co – máme pěkné fotky, byl to super víkend. Každý hráč má svoji vlastní mez, kterou může „bezrizikově prohrát“, u někoho je to stovka, u někoho tisícovka, u jiného milion. Rizikový klient je ten, který to nezvládne, neudrží se a prohraje tolik, kolik si už nemůže dovolit prohrát.
Právě ten bude zdrojem vašich problémů a hnacím motorem návrhů na legislativní změny, které vás neúměrně poškodí oproti tomu, kolik jste na něm vydělali. Je to stejné, jako s prodejem pozemků na Měsíci – dokud prodáváte certifikáty za pár tisícovek, je to legrace, jenom vtípek. Problém nastává tehdy, když si od vás někdo koupí celý polární ledový kráter za půl milionu a domnívá se, že ho bude „pronajímat NASA“. Pak zjistí, že to nejde, že jste ho stáhli o moc a přijde na řadu konflikt.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
