Úvaha: Internet nás nerozvíjí, jenom z něj blbneme | Kapitola 5
Seznam kapitol
S jistou skepsí jsem si pročetl názory Dona Tapscotta, technologického optimisty, hlasatele změny přicházející z internetu a autora Wikinomiky. Rozzářeně hlásal, že vlády jsou zakrnělé, průmyslový věk je překonaný a přichází změna. S novou digitální generací přijde nová civilizace, překoná národy a instituce. Přinese spravedlnost a svobodu.
Moderní velkoměsta, žijící díky průběžným dodávkám zboží, se zhroutí v případě problémů mnohem rychleji. Dnes, podle moderních odhadů, stačí 24 hodin zastavení dodávek na to, aby začalo docházet v supermarketech jídlo a v benzinkách palivo. Během tří dnů nastane panika a „run“ zákazníků na obchody, v bankomatech dojdou peníze a ve městě se začnou hromadit odpadky. Za týden nebudou nemocnice schopné poskytovat jakoukoliv péči s výjimkou základní, přestane fungovat kanalizace a nastanou problémy s dodávkou vody. Za dva týdny je velkoměsto na hranici kolapsu. Díky smartphonům a internetu o tom budete moci tweetovat, pokud bude fungovat připojení a budete mít proud. To je tak zhruba všechno.
Většina počítačových technologických pokroků, které za posledních 30 let civilizace udělala, se týkala hlavně optimalizace nákladů – snížení cen za výrobu, skladování a podobně. Tyto optimalizace zvyšují zisky, ale nečiní civilizaci robustnější proti problémům. Většina konzervativců upozorňuje, že místo dodávek jídla ze zemí, „kde se to dá momentálně koupit levněji“, by se vlády měly zaměřit na podporu udržitelného zemědělství doma. V případě nějakého většího globálního maléru není větší průšvih, než žít v zemi, která není schopna dodat obyvatelstvu potraviny. Tohle se nám v posledních letech opravdu nedaří. Stačí dát dotace na biopaliva – a rodná země nám zežloutne řepkou tak, že můžeme přepsat hymnu a nikoho nevzrušuje, jak šíleně vypadá stav ornice, protože nerozhoduje logika farmáře, ale logika dotací. (Připadá vám to nesmyslné? Mně ne, v létě jsem chodil po poli, jehož půda měla barvu slonovinové kosti. Z mládí si pamatuji, že půda bývala hnědá až hnědočerná, ne popelavě šedivá. Ač mám o zemědělství jen povrchní představu, jsem si jistý, že toto není dobře.)
Nemůže nám internet pomoct třeba tak, že se o podobných rizicích budeme bavit a společně hledat nějaká řešení? Buďme realističtí, drtivou většinu uživatelů takové věci vůbec nezajímají. Pro hráče je důležitější, co za hry vyjde v následujícím kvartálu a digitálně socializovaní jedinci budou drbat poslední příhody celebrit. Většinu lidí nezajímá ani jejich vlastní bezpečnost v digitálním světě, natož aby se zabývali něčím, co možná přijde někdy v budoucnosti a možná taky ne.
Technooptimisté předpokládají, že uživatelé internetu jsou aktivní, což je rozdíl oproti jednosměrné komunikaci, jakou je televize. Problém je ale v tom, že tento předpoklad neodpovídá pozorování – přestože potenciál vytvářet obsah roste, jenom relativně malá část uživatelů obsah vytváří. „Nějaký“ obsah vytvořila či sdílela asi třetina jeho uživatelů, přičemž pouze nějakých 15% vytváří vlastní obsah, zbytek jsou přeposílané linky. („Hele, to je ale hezká kočička a chce haz hamburger!“) Pro dobré 2/3 uživatelů je internet jednosměrný komunikační kanál. Teze technooptimistů o nové a smysluplnější společnosti se týkají jen oněch zhruba 15% uživatelů, zbývajících 85% uživatelů je vesměs pasivních. Nyní se zamyslete nad tím, kolik jste viděli blogů obsahujících jenom myšlenkový salát a kolik jich stálo za sledování. Když se dostaneme někam k jednomu uživateli vytvářející kvalitní obsah vůči stovce, která buď netvoří obsah žádný a nebo bídný, myslím, že máme realističtější odhad.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
