Hlavní stránka Hardware Multimedia, zvuk, TV Pozvánka: Tři skupiny počítačů podivných, vyhynulých
Pozvánka: Tři skupiny počítačů podivných, vyhynulých
autor: Michal Rybka , publikováno 11.9.2012
Pozvánka: Tři skupiny počítačů podivných, vyhynulých

Když jsem sestavoval novou výstavu pro Alza Muzeum o historii knihy a písma, narazil jsem na tři zvláštní kategorie počítačů pro zpracování textu. Jedna kategorie vypadala smysluplně, ale neuspěla. Druhá byla populární, jenže zastarala. A třetí, nejdivnější, vyhynula také, ale vedla k počítačům, které dnes máme všude kolem sebe.


Druhá kategorie specializovaných strojů na zpracování textů, které vznikly v 80. letech, byly levné domácí počítače vyladěné tak, aby se na nich dal zpracovávat text za zlomek ceny PC. PC byla v té době řádně mastná a pro „takové to domácí popsání“ představovala naprostý overkill. Mohli jste prodat dům a koupit si místo něj PC – s čímž by v té době souhlasila řada dětí, ale ne už rodičů (a dobře by udělali). Pokud jste chtěli stroj, na kterém rodiče napíší dopis, děti úkoly a ještě se dá použít třeba na tisk pozvánek pro místní hasičský bál, byly tu mnohem jednodušší a mnohem efektivněji navržené stroje, jako Amstrad PCW 8256 Joyce a jeho nástupce, Amstrad PCW 9512.

Pozvánka: Tři skupiny počítačů podivných, vyhynulých

Amstrad 8256, zdroj: old-computers.com

Amstrad viděl v domácích počítačích velký potenciál a nutno uznat, že přinesl mezi osmbity nevídanou kvalitu. Za prvé, uměli udělat levné, ale pořádné klávesnice. Za druhé, přišli na to, že je možné napájet počítač z monitoru, čímž se ušetří na jednom trafu a zároveň se zákazníkům nabídne docela kvalitní a lehký monitor, který šetří oči více, než televize s řetězcem modulace-demodulace. U Joyce dotáhli tento koncept ještě dál: Zabudovali celý počítač do monitoru a to včetně disketové mechaniky (hodně let před iMacem!) a dodali k němu super levnou tiskárnu, kde se kompletně ušetřilo na elektronice, všechno řízení zajišťoval procesor počítače. Jako CPU se použil osvědčený Zilog Z80, takže před sebou máme vlastně hodně nabouchaný osmibit. Výsledkem velice kompaktní a velmi levný systém pro práci s textem a i jednoduché DTP, protože jehličková tiskárna uměla tisknout i grafiku. Procesor byl sice pomalejší (v roce 1985 by takový systém seriózně zasloužil výkonnější CPU), ale docela solidní RAMdisk kompenzoval další nedostatek systému, totiž možnost přímo adresovat jenom 64 KB RAM.

Pozvánka: Tři skupiny počítačů podivných, vyhynulých

Zilog Z80, zdroj: wikipedia.org

Výsledná sestava stála 499 liber a byla nesmírně populární, protože to byl výkonný textový procesor a taky se pro to prodávaly programy, což doma pomohlo třeba s účetnictvím a nebo výukou programování pro děti. Později proto vznikl vylepšený model Amstrad PCW 9512, který měl už „skoro podobu PC“ s větším trupem, mnohem luxusnější klávesnicí, kontrastnější bílou obrazovkou a tiskárnou s typovým kolečkem, který se překvapivě prodával až do roku 1995. Na přelomu 80. a 90. let ale začalo být jasné, že tento koncept má limity – Amstrad tvrdohlavě setrvával u atypických 3“ disket typu Hitachi, které nedovolovaly přenos dat na PC. To, spolu s tím, jak padaly ceny běžných PC a stále se zvětšoval trh s použitými, ale plně funkčními PC XT a 286, znamenalo neustálé zmenšování prostoru pro levné, ale příliš specializované stroje.

Zpočátku se zdálo, že okleštění složitosti stroje na minimum ušetří hodně peněz, ale s růstem masové produkce PC a poklesem jejich ceny se tento faktor stával pořád méně a méně významným. Začalo převažovat to, že PC mělo software s grafickým rozhraním (neříkám záměrně Windows, protože i T602 byl textový editor běhající v grafickém režimu) a že cena pamětí a CPU se stala stále méně významnou. Oklešťování ceny se proto soustředilo na periferie – kupříkladu Atari nabídlo velmi levnou laserovou tiskárnu, která přišla o svou elektroniku a všechno řízení a všechna data do ní pumpovalo šestnáctibitové Atari ST.

Pozvánka: Tři skupiny počítačů podivných, vyhynulých

Win 3.11, zdroj: toastytech.com

Cena řídící logiky podporující jazyk vyšší úrovně, jako bylo PCL, byla prostě významně vysoká, takže se tiskárna vykuchala skoro jen na mechaniku a o řízení se staral přímo počítač. Podobný jev se objevil i u PC, kde se na čas objevily tak zvané „winprintery“, nebo GDI printery – tiskárna opět neměla žádný pořádný mozek, všechno řízení za ni zajišťoval driver. Časem se podobné oklešťování stalo zbytečné, protože se systém pro řízení se scukl do pár brouků a cena za kontrolér se stala bezvýznamnou, zatímco nutnost starat se o funkčnost driverů s příchodem stále nových Windows kapku lezla do peněz. Proto dnes na hloupé tiskárny moc nenarazíme. I kategorie vykostěných zařízení, která nebyla kompatibilní s vyššími tiskovými jazyky, ale nabízela výborný poměr cena / výkon, proto vymizela.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
142 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 68.6Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.