Hlavní stránka Hardware Multimedia, zvuk, TV Úvaha: O co poslední dny jde? Máme na krku Megaprůšvih
Úvaha: O co poslední dny jde? Máme na krku Megaprůšvih
autor: Michal Rybka , publikováno 27.1.2012
Úvaha: O co poslední dny jde? Máme na krku Megaprůšvih

Minulý týden zatkli opulentního „mafiána“ Kim Dotcoma za jakousi tajemnou konspiraci, včera nám schválili smlouvu ACTA. Média jsou buď opatrná, nebo vše nadšeně schvalují. Uživatelé kroutí hlavou nebo se rovnou bouří. O čem to vlastně celé je? Kam směřujeme a proč má být někdo ve vězení za to, že vyrobil funkční systém distribuce?


Vydavatelé nejsou žádní kocourci či dobrodinci, žádná pochodeň rozumu a osvěty. Američané byli historicky první, kdo komerčně porušoval autorské zákony ve filmu (první filmový pirát byl sám slavný Thomas Edison) a také založili první filmový kartel, Motion Picture Patents Company, jehož hlavním úkolem bylo hlavně to, aby se mu do businessu nemíchali nově příchozí hráči. Vydavatelé představují klasické přirozené monopolisty, kteří si můžou cenu stanovovat v podstatě libovolně, protože neexistuje žádný „trh“, který by zákazníkovi dovoloval koupit ten samý film či písničku levněji.

„Něco podobného trhu“ existuje u bazarového prodeje, který speciálně neradi vidí vydavatelé softwaru a všemi možnými způsoby se snaží zabránit přenositelnosti licencí. Ideálem je pro ně to, aby každý zákazník platil vždy plnou cenu. Ale to platí u všech vydavatelů – jejich ideálem je pay-per-view nebo pay-per-play, čili čím více si to pouštíte, tím víc platíte a hlavně není možné, že byste (i legální) kopii prodali někomu dalšímu.

Úvaha: O co poslední dny jde? Máme na krku Megaprůšvih

Pokud se pohybujete kolem vydavatelů, dozvíte se občas docela neuvěřitelné historky, které svědčí o tom, že spíše než síla podporující kreativní business je to společenství patentových trollů, které zajímá jenom zisk. Jednu z nich vám převyprávím.

Bylo nebylo, žil byl mladý a velmi zajímavý umělec, který měl slibnou budoucnost. I přišel za ním právník z vydavatelského studia a řekl mu, že je úžasný a že s ním vydavatelé chtějí podepsat exkluzivní smlouvu na pět CD. Umělec si smlouvu přečetl a zarazilo ho, že vydavatelé žádají mnohamilionové odškodné za odstoupení a nebo porušení smlouvy. Právník ho konejšil, že to je u exkluzivní smlouvy normální a že to má zajistit, aby jim neutekl. Umělec tedy podepsal a čekal, až se bude točit první deska. Nic se nedělo, tak se po čase zeptal, kdy se bude točit a oni mu odpověděli, že až oni sami uznají za vhodné. Teprve poté, co umělec nechal prozkoumat smlouvu jiným právníkem, mu bylo sděleno, že vydavatel nemá žádné penále za to, když nic nevydá. Ta smlouva totiž nesloužila k tomu, aby umělec něco vydal, ale aby mu bylo znemožněno cokoliv vydat u kohokoliv jiného. Vydavatel měl totiž ve svém „portfoliu“ podobného umělce a vydavatelské moudro říká, že od každého charakteristického umělce můžete mít jenom jednoho, aby si je zákazníci nepletli a tím se nesnižovala jejich hodnota a prodejnost jejich CD. Proto bylo potřeba, aby mladý a nadějný umělec nic vydávat nesměl a nesnižoval tak hodnotu toho, koho už měli. To byla jen taková vsuvka na okraj, abyste věděli, jak to v praxi chodí a kdo doopravdy „zabíjí hudbu“.

Úvaha: O co poslední dny jde? Máme na krku Megaprůšvih

Současná podoba hollywoodské produkce svědčí o tom, že výnosnost je hlavní parametr a všechno se přizpůsobuje předpokládané výnosnosti díla. Osobně jsem nad Hollywoodem zlomil hůl poté, co jsem viděl Star Wars I – dívat se na druhý a třetí díl jsem už jednoduše neměl sílu. Všichni jako ovce následují nejvýnosnější film předchozí sezóny, což občas vyústí v docela bizarní jevy, jako byla série v ruce točených horrorů po úspěchu The Blair Witch Project. Pravidelně se zkouší technologie, které by dovolily filmy prodávat dráž, než je obvyklé (proto se tlačí 3D) a nebo technologie, které by bez větších nákladů dovolily prodat ještě jednou to samé, ideálně taky o něco dráž (proto se tlačí BluRay).

Když se dvakrát ze stejného obilí vymlátí zrní, je to super. Je to víc super, než kdybyste měli riskovat a zkusit natočit něco originálního, proto se také vytěžují brandy a je-li film úspěšný, bude následovat série stále levnějších a úděsnějších pokračování a to do doby, dokud to alespoň něco vynáší. Tuhle tvůrčí metodu považuji za otřesnou – jenom málo režisérů má sílu postavit se mašinerii, většina bude „panáčkovat s židlí na nose“, aby mohli pracovat v továrně na sny.  A podle toho jejich produkce vypadá.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
3869 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 1884.1Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.