Otestovali jsme... hračku?! Stavebnice vodíkového auta | Kapitola 5
Seznam kapitol
Kdysi představovala vrcholný kus dětské touhy „chemická stavebnice“ Junyj Chimik, což byla unikátní možnost, jak se dostat k jedovatým chemikáliím. Dnes, když nadnárodní úředník hlídá naši bezpečnost a zajišťuje, aby banán byl správně zakřivený a bramborák dost bramborový, už takto divoké a nebezpečné laboratoře neseženeme.
Hydrocar Solar Hydrogen Car
Hydrocar je ono slavné „auto na vodu“, o kterém konspirační teoretici tvrdí, že spasí svět. Ve skutečnosti to není „auto na vodu“ v tom smyslu, že by voda představovala palivo – je to médium, které slouží pro zvratnou reakci elektrolýzy vody na vodík a kyslík a jejich následné sloučení na vodu spojené s výdejem energie v uzavřeném cyklu. Voda představuje „vybitý stav média“, zatímco plyny jsou „nabitý stav média“ - a celé to dohromady představuje ekvivalent baterie. Uzavřený cyklus je přitom výhodný hlavně tam, kde by byla škoda o médium přicházet, jako jsou meziplanetární lety. Pro použití v kyslíkové atmosféře je to koncept trochu luxusní, protože se musíte tahat se dvěma zásobníky na plyn.
Zvratný článek funguje jak „nabíječka“, tak i „motor“ autíčka. Auto přichází napůl složené, základní deska je osazená kolečky a motorem, vy musíte umístit palivový článek, nádržky na jímání kyslíku a vodíku, nastříhat hadičky, propojit to dohromady a správně naplnit. Pokud jde o sestavení, je na vás, zda to chcete zafixovat lepidlem, vodíková trubička mi držela dobře, ale kyslíková, neposlucha jedna, mi stále slézala z jímací komory, což bylo nemilé. Na druhou stranu je třeba občas hadičky odpojit, aby se jímací zvony odvzdušnily. Po odvzdušnění totiž musíte kyslíkovou stranu článku hydratovat destilovanou vodou, která se během „nabíjení“ rozkládá na vodík a kyslík a jímá do zvonů. Voda, která je ve válcích přítomná, slouží k vytváření hydrostatického tlaku, který vtlačuje plyny do článku. (Je docela zajímavé měnit objem vody ve válcích a sledovat, jak článek reaguje na změnu tlaku, kterým do něj tlačíte palivo.)
Abyste rozložili vodu, můžete použít solární panel, se kterým to trvá údajně asi 10 minut. Bohužel mi během akutně probíhající spíše deštivé zimy nevyšlo na dostatečnou dobu Slunce tak, abych u toho zrovna byl a na lampičku mi panel dává bídných 60-70 mA, takže se mi u toho nechtělo zestárnout. Proto jsem využil variantu číslo dvě, totiž 2x AA baterky, které se dávají do krabičky jako náhradní zdroj. S nimi trvá výroba plynů jenom pár desítek sekund, článek doslova napumpuje plyn do válců – mimochodem, vodíku opravdu vyrobí objemově dvakrát více než kyslíku!
Po přepojení banánků na palivovém článku na motor je auto připravené jezdit. Auto má koncept „pohonu přes otočnou nápravu pod trupem“, takže se courá po místnosti a když narazí na překážku, tak změní směr – no však to znáte. Po koberci to nefungovalo, nicméně po hladkém povrchu jezdilo přes minutu, i když mi nikdy nevyjezdilo veškerý plyn v zásobnících. Výdrž auta je omezena vodou, která je uvnitř článku, což je opravdu jenom chvíle ježdění. Teoreticky je možné to přestavět na větší zásobníky a větší nádržku s vodou, ale to už bude vyžadovat jinak udělaný podvozek. Rozhodně vám v tom nic nebrání, článek není součástí konstrukce auta a můžete si s ním pohrát i separátně. Je potřeba ale dbát na omezení, ať ho nezničíte.
Cena je okolo 2000 Kč s DPH
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
