Úvaha: Výkon už nás nezajímá. Chceme jen software a design?
Seznam kapitol
30 let jsme se honili za stále vyššími čísly – více MHz, GHz, GB, TB. Každé navýšení hodnot znamenalo krok vpřed. Když se kapacita RAM zvýšila z 1 na 16 kB, počítače přestaly být výukovou hračkou. U 64 kB se daly konečně spouštět i malé úlohy. Na 512 kB se už hrály hodně dobré hry. Co ale dnes? V čem se liší mobil s 512 MB a 1 GB RAM?
Je docela bizarní si klást takovou otázku na webu, který se honem za co nejvyššími výkony zabývá, že ano? Do jisté míry je to taky navíc otázka absurdní – vždyť výkony dnešních počítačů zdaleka nedosáhly singularity, tedy bodu, kdy by jejich výkon postačil na kompletní simulaci jediného lidského mozku. Z tohoto hlediska je to postoj skutečně hloupý.
Jenomže z pohledu marketingu to vypadá do značné míry jinak. Konzervativní firmy zabývající se prodejem hardware stále uvádí i u mobilních telefonů řadu technických údajů, jako velikost paměti, kmitočet procesoru. Týká se to hlavně mašinek s Androidem, kde je nádech kutilství stále silný. Ale už i Microsoft prostě nadefinoval u Windows Phone 7 parametry telefonu pro danou platformu a nazdar. To samé se už velice dávno stalo u konzolí: uživatele nemusí zajímat, zda jeho telefon nebo konzole dokáže provozovat software či hru, je problémem vývojáře, aby to nějak zařídil.
Ještě dnes je na PC tak trochu problém uživatele, zda si dokáže počítač „nabouchat“ tak, aby mu hra běžela plynule, ale na ostatních platformách je to naopak – je problém vývojáře, zda dokáže nějak zoptimalizovat kód a obejít hardwarové a softwarové limity platformy, aby hráče ohromil. Jen se podívejte, jak vyladěný je třeba Shadowgun od Madfinger Games – je skoro až neuvěřitelné, že takhle vypadající hru rozjeli na iPhonu, tedy platformě, která má málo paměti a ještě více nerada ji dává aplikacím k použití.
Tahle proměna se zdá nenápadná a drobná, ale ve skutečnosti představuje zcela zásadní revoluci, která přetéká už i do oblasti PC platformy, jenž na své rozšiřitelnosti a modularitě založila svůj úspěch. Už nyní se PC platforma zcela pozorovatelně rozpadá do segmentů, které se neliší pouze výkonem, ale i použitím. Vysoce výkonné notebooky se slabou grafikou jsem (jako hráč PC her) považoval velmi dlouhou dobu prostě za perverzi. Nedávaly mi smysl. Přesto se ujaly. Když přišly netbooky, byly považovány mnoha „power usery“ nejen za směšnost, ale prostě za formu vývojové kontrarevoluce. Šly zcela proti duchu vývoje „v parametrech“ – obětovaly docela zásadní vlastnosti (včetně výkonu) jen za snížení ceny. Přesto se chytily velice dobře. A nové vysoce integrované „piko PC“ tento vývoj dotahují ještě dále.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
