Pod pokličkou: Tajné osmibitové zbraně Commodore (77-91) | Kapitola 6
Seznam kapitol
Před pár měsíci jsem se věnoval „tajným zbraním Atari“ – osmibitovým počítačům, které se mohly objevit v polovině 80. let, ale osud jim nepřál. Učinil jsem tak v souvislosti s výstavou osmibitů Atari, kterou jsem spáchal pro Alza Muzeum – a to hlavně proto, že zatímco věci, které existují, lze vystavit, o raritkách, které nemám, mohu pouze psát.
Posledním osmibitem, který u Commodoru dosáhl stadia prototypu a jehož výroba „byla na spadnutí“, je Commodore 65. Je to jeden z mála prototypů, který se dostal na trh v širším množství (údajně jde o stovky kusů), protože byl vyprodán v rámci rozprodeje aktiv krachujícího Commodore. Díky tomu známe nejenom jeho parametry, ale můžeme se podívat i dovnitř, na jeho architekturu.
C65 byl strojem, který měl navázat na dlouhou historii Commodoru 64 způsobem velmi podobným, jako měl Commodore 128. Šlo opět o „tři počítače v jednom“, design byl pojat moderně a připomínal maličko „zmenšenou Amigu“ se zabudovanou disketovou mechanikou 3,5“. Velmi zajímavým rysem počítače je „prostor pro rozšíření“, který se velmi podobá podobnému prostoru z Amigy 600/1200. Jde o malý vnitřní prostor, přístupný uživateli dvířky na spodní straně počítače. U Amigy se využíval hlavně pro rozšíření paměti a přídavnou procesorovou kartu, tady můžeme odhadovat podobné využití. Prostor je ale výškově omezený klávesnicí, takže extra výkonné procesory by C65 využívat nemohl.
Porty počítače byly modernizovány. Obětován byl port pro magnetofon, místo něj se objevil nový port pro rychlou disketovou mechaniku 3,5“ s označením C1565 (ta se nikdy neprodávala), nový rozšiřující port, stereo výstup na cinche a výstup na RGBI monitor. User port pro různé rozšiřující bazmeky a pomalý sériový port zůstal.
Přestože zabudovaný Basic verze 10 nebyl dokončen a jsou na něm patrné známky všelijakých nedodělků, je dle zkoumačů paměti ROM tohoto stroje patrné, že se konstruktéři Commodore ani tentokrát nedokázali zbavit pokušení dělat věci nesmírně složitě. Použitý procesor 4510 není zcela kompatibilní s 6502, řada hacků a triků nefunguje, režim C64 je emulovaný a počítač je „zpětně kompatibilní jen asi ze 70 až 80 %“. V jádru jde přitom stále o osmibitový stroj a jeho režim stránkování je velmi komplikovaný.
Zdá se tedy, že by šlo o neúspěšný počin, omezená kompatibilita by uživatele naštvala a nový život by osmibitům stejně nepřinesl. Bylo pozdě, i šestnáctibitové stroje už byly na hraně úpadku a čekalo se na příchod 32 bitových mašin, které dovedly věci, jenž byly mimo možnosti osmibitů – jako například rozeběhnut hratelný Doom. 3D grafika znamenala definitivní konec – osmibity ve své nejvymazlenější formě dokázaly zhruba to, co slabší šestnáctibity, ale 3D hrám s jejich požadavky na výkon a objem paměti konkurovat nemohly. Je jednodušší a levnější navrhnout 32bitový systém, než „masírovat králíka tak mocně, až aby svými výkony konkuroval závodnímu koni“.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
