Pod pokličkou: Tajné osmibitové zbraně Commodore (77-91) | Kapitola 4
Seznam kapitol
Před pár měsíci jsem se věnoval „tajným zbraním Atari“ – osmibitovým počítačům, které se mohly objevit v polovině 80. let, ale osud jim nepřál. Učinil jsem tak v souvislosti s výstavou osmibitů Atari, kterou jsem spáchal pro Alza Muzeum – a to hlavně proto, že zatímco věci, které existují, lze vystavit, o raritkách, které nemám, mohu pouze psát.
V roce 1984 se Commodore rozhodl nahradit C64 inovovanou ucelenou řadou s označením 264, která by pokryla jak naprosté začátečníky, tak i poloprofesionální uživatele. Byla vážně divná, protože představovala směsku vylepšení a zhoršení. Zabudovaný Basic byl vylepšen – na rozdíl od C64 podporoval grafické a zvukové příkazy. Grafika byla lepší a počet barev se zvýšil z 16 na 121, zvukový čip byl ale překvapivě horší. Software nebyl vůbec kompatibilní. Periferie řady C64 nešly použít, protože až na sériový port měly počítače jiné konektory – a to tak důsledně, že i joystick jste si museli koupit od Commodore!
Commodore 264, eabmobile.abime.net
Šlo přitom jenom o mechanické změny, existují „konvertory“ pro periferie z C64. Ze série se prodávaly tři stroje, Commodore 16, Commodore 116 a Plus/4. C116 je maličký a má docela hnusnou gumovou klávesnici, C16 se podobá C64 natolik, že zmátl řadu zákazníků, kteří se domnívali, že jde o „levný C64 se 16KB RAM“ a Plus/4 byl zajímavý stroj s kvalitní klávesnicí a jednoduchým kancelářským balíkem v ROM, který byl a plný chyb a tedy jen sotva použitelný. Série dostala svoji vlastní disketovou mechaniku, která byla třikrát rychlejší než ta pro C64. Zpětně ale nešla použít. Vzhledem k tomu, že se série C16/116 a C64 prodávaly souběžně, vznikl brutální zmatek, který pomáhalo řešit jenom to, že „vše pro C16/116 bylo tmavě šedé, to pro C64 bylo světle béžové“.
Série ale měla být podstatně větší a zajímavější. Podle všeho měla zahrnovat přenosnou variantu C116 Portable v kufříku, kterou Commodore ukázal na výstavě CES v roce 1984. Ještě menší měla být verze Book 116, která se měla vejít do zadní desky knížky o programování Basicu. Poměrně bizarní členy rodiny měly představovat modely 232 a 264, které měly představovat „odlehčenou verzi“ Plus/4 – v podstatě mělo jít o stejný hardware, model 264 ale neměl mít zabudované aplikace a 232 dokonce jenom polovinu paměti a neměl mít user port. Takto jemná „granularizace“ řady je naprosto absurdní – a to je nutno ještě poznamenat, že Commodore uvažoval o tom, že vytvoří různé verze počítače s různým obsahem ROM, některé s kancelářským balíkem, jiné s jazykem Pilot a podobně.
Commodore Plus4, theoldcomputer.com
To se ale nelíbilo prodejcům, protože ti už měli problém se dvěma odlišnými řadami počítačů a neměli chuť prodávat různé variace stejného stroje. Proto se nakonec Commodore rozhodl neprodávat „nižší verze“ řady a místo toho se soustředit na nejvyšší model, Plus/4. Práce s Plus/4 je velmi příjemná, ale software opravdu není dobrý – údajně byl do počítače přidán na poslední chvíli. Vypadá to podle toho.
Posledním modelem série, který se dožil prototypu (a údajně jeden stroj stále existuje), je model 364. Je větší než Plus/4, má numerickou klávesnici a měl obsahovat hlasový syntetizátor. Zda Commodore plánoval, podobně jako Atari, obohatit tuto řadu modelem se zabudovanou mechanikou, ale není známo. U C64 i C128 se o to (opět neúspěšně) pokusil, takže to vyloučit nelze.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
