Úvaha: Levné disky spláchla voda, otevřete peněženky | Kapitola 3
Seznam kapitol
Když se objevily zprávy o záplavách v Thajsku, většina lidí si toho patrně ani nepovšimla. Ti zcestovalejší možná zalitovali, že letos budou muset navštívit jinou exotickou destinaci. Dramatičtější to začalo být v momentě, kdy Western Digital oznámil, že má vyplavené továrny, a nastane tak výpadek dodávek disků. Škody budou obrovské.
Místní dobrodružné příběhy o lovu na levné disky jsou přitom pro nás sice zajímavé, ale z globálního hlediska jsou jenom podružnou věcí. Mluví se o tom, že by nedostatek harddisků mohl napomoci nástupu SSD, ale to je podle mě rovněž zcela spekulativní věc. SSD už dávno vytlačují rotační disky tam, kde to dává smysl. HDD v kompaktních přenosných zařízeních (telefony, přehrávače, tablety) už vůbec nenajdeme, v ultrakompaktních laptopech už taky skoro ne a SSD dominují jako systémové disky i ve výkonných strojích.
Skutečně významné postavení mají harddisky jenom v oblasti levných počítačů, pro zálohování a pro ukládání velkých množství dat v diskových polích. V těchto oblastech jsou stále nenahraditelné a zvlášť pro velká disková pole není žádná alternativa. A věřte mi, „uložení dat do cloudu“ nespočívá v jejich etherické existenci kdesi v oblacích, je to uložení do specializovaného diskového pole, které jen umí provádět s daty zajímavé věci, jako odstraňovat redundance a nebo prioritizovat uložení na různě rychlé části pole podle frekvence požadavků. Harddisky jsou zkrátka stále velice důležité – a s tím, jak se stále nacházejí možnosti, jak navýšit relativně levně jejich kapacity, taky důležité zůstanou.
O to zajímavější je uvažování výrobců disků. O kapitalismu se tvrdí, že dokáže provádět to, co socialismus ne – dokáže hledat ta nejefektivnější ekonomická řešení. Jenomže se zdá, že inteligence kapitalismu končí u kalkulace nákladů, ne možné kalkulace dalších rizik. Spousta továren na výrobu polovodičů se nachází v oblastech, kde jsou běžná zemětřesení. A o Bangkoku se minimálně od 70. let minulého století ví, že klesá, protože má nestabilní podloží a navíc se tam čerpá podzemní voda, což vedlo k poklesu až o 10 cm ročně. Přestože se prý povedlo zpomalit pokles oblasti na jeden centimetr za rok a totální potopení městu hrozí až kolem roku 2050, je naprosto jasné, že jde o oblast nesmírně ohroženou záplavami (údajně tam hrozí až třikrát ročně).
Jak je tedy možné, že se výroba kriticky důležitých součástek koncentruje do oblasti, která je vystavena takovému riziku? Vesuv vybuchne jenom jednou za pár tisíc let, takže to vypadá jako podstatně bezpečnější místo, kde si postavit továrnu.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
