Canon Selphy CP800 – domácí fotolab za pár tisíc korun | Kapitola 2
Seznam kapitol
Téma tiskáren není pro náš server nikterak typické, dnes ale uděláme výjimku. Nejde totiž o obyčejnou tiskárnu, nýbrž o malý a levný domácí fotolab dostupný téměř každému. Termosublimační tiskárna z dílny Canonu nabídne i mobilitu, jak je na tom ale s kvalitou výstupu? Vyplatí se koupit vlastní tiskárnu, nebo raději chodit do profi fotolabu?
Typů pásek je samozřejmě více, ale nejběžnějším typem se stala tzv. CMYO (Cyan – azurová, Magenta – purpurová a Yellow – žlutá, Overcoat – ochranná vrstva), která vychází ze spektra barev pro tisk CMYK, pouze černá byla nahrazena speciální ochrannou vrstvou na principu laminace. Princip už pak zůstává podobný jako u inkoustu, tedy skládáním barev se docílí požadovaného odstínu. Odlišnost tu však přeci jen je, a to v průběhu skládání. Inkoustové tiskárny složí barvy ještě před „natištěním“ na papír, tato tiskárna skládá postupně odstíny na médium, dokud nedocílí konečného odstínu. To je omezení danou technologií (páska) a zároveň to způsobuje fakt, že termosublimační tiskárny jsou o poznání pomalejší. nevýhodou je pak samozřejmě i fakt, že jednotlivé části pásky nejsou využity kompletně, ale není možné ani jejich opětovné použití. A právě to je hlavním důvodem, proč jsou termosublimační tiskárny tak neefektivní.
Naznačení principu technologie sublimačního tisku (zdroj: fotohned.cz)
Jak tedy tiskárna vytváří černou barvu? Je tvořena složením tří přítomných odstínů, nicméně je jasné, že tiskárna pak nedokáže vytvořit srovnatelnou černou, jako při standardním CMYKu. Podobnost odstínu je ale na slušné úrovni a některé tiskárny jsou už dnes založeny na technologii, která kombinuje ochrannou vrstvu s černou, takže lze docílit ještě lepších výsledků. A když už jsem zmínil ochrannou vrstvu, asi bych ji měl také trochu popsat. Jedná se o čistě transparentní vrstvu, kterou by bylo možné přirovnat k bezbarvému laku nebo laminátu. Ta perfektně brání blednutí odstínů barev důsledkem působení UV a také má funkci ochrannou, tedy fotografie je pak odolnější. Výsledek je velmi podobný profesionální fotografii.
Princip termosublimační pásky (zdroj: fotovideo.cz)
A teď ještě k sublimaci. Řekli jsme si totiž, že se jedná o termosublimační tisk, kdy označení „termo“ je jasné, protože je použita pečící hlava. Ale proč sublimace? Z fyziky si možná mnozí pamatují, že proces sublimace je změna skupenství z pevného na plynné bez kapalného mezistupně. V tiskárně tak dochází k nahřátí pásky na takovou teplotu, aby se barvivo změnilo v plyn, který se okamžitě přenáší na papír (médium), kde opět změní skupenství na pevné. Základem pásky je velmi slabá transparentní folie, na které jsou naneseny jednotlivé barvy. Množství barvy je pak regulováno teplotou tiskové hlavy. I to je důvod, proč fotografie s výrazným rozdílem barevnosti trvají déle, než ty jednodušší. Hlava se totiž musí několikrát chladit, což trvá.
Termosublimační páska dodávaná k tiskárně Selphy CP800
Mnohdy se můžete dočíst o tom, že termosublimační tiskárny jsou k ničemu, protože mají extrémně malé rozlišení. To je ale obrovský mýtus, protože tato technologie nepotřebuje tolik tiskových bodů, jelikož je barva nanášena plynule. Z toho vyplývá, že rozlišení 300 dpi, které nabízí většina levnějších termosublimačních tiskáren, odpovídá přibližně 4800 dpi inkoustové tiskárny. A i přesto budou tyto fotografie vypadat lépe, protože jsou natištěny plynuleji. Samotné skládání má také výhodu v tom, že lze dosáhnout průhlednosti – termosublimační tiskárna je tak schopna vytvořit přesnější odstíny a také jejich větší počet.
Mezi zásadní nevýhodu této technologie ale patří její neefektivnost a to z mnoha úhlů pohledu. Jak jsme si již řekli, tak tiskárna sama o sobě zase tak drahá není. Horší je to už ale s náplní, tedy páskou kombinovanou s médiem – papírem. Ten je totiž nutné mít vždy v takové velikosti, jakou nabídne páska, takže často se setkáme s omezením na standardní rozměr fotografie (9×13, 10×15). Nikdy také nedocílíme toho, aby se využilo veškerého barviva, které na pásce je. Pásku už ale nelze opětovně použít, takže spotřeba tiskového materiálu je extrémně neefektivní v porovnání s náplněmi (např. inkoustovými). Z toho tedy vyplývá neefektivita jak finanční, tak také ekologická, protože vzniká zbytečně moc odpadu. Komerčnímu použití by také mohl bránit fakt, že ze spotřebované pásky lze zpětně získat fotografii. Tu by pak mohl někdo zneužít. Pozor tedy na to, kam vyhazujete použitou pásku. Jednotlivé vrstvy fotografie jsou totiž inverzně otištěny na folii, a pokud se složí všechny vrstvy do sebe, vznikne kompletní obrázek.
Zmiňoval jsem také rychlost tisku, která je o něco horší, než u inkoustových a laserových tiskáren. To je sice pravda, jenže je třeba brát v potaz také tisk srovnatelného obrázku. V případě fotografie je totiž i inkoustová/laserová tiskárna o poznání pomalejší, než při tisku textu a tak se termosublimační tiskárna hodně přibližuje. Námi testovaný model např. uvádí rychlost 47s na fotografii velikosti 10×15, což je pro domácí potřebu snesitelné. Profesionální stroje pak samozřejmě obdobnou práci zvládají v řádu několika sekund. Tím nejpomalejším, respektive nejzdlouhavějším, z celého procesu tisku, je především chlazení tiskové hlavy. Větší zařízení, kde je možné instalovat aktivní chlazení, je pak rázem rychlejší, než jakékoliv mobilní, kde probíhá chlazení pouze pasivně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
