Úvaha: Jak vybudovat multimiliardový konglomerát | Kapitola 2
Seznam kapitol
Když jsem sepisoval poslední úvahu o Stevu Jobsovi, našel jsem na Business Insideru zajímavý článek „Třináct tipů, jak vybudovat multimiliardový konglomerát“. Obsahoval názory Richarda Bransona, velice cool a úžasného podnikatele, které se řídí převážně selským rozumem. To znamená, že všechny bezvadně fungují.
Zajímavé pravidlo, které má rovnou dva aspekty: vnitřní a vnější. Branson mluví o vnější formě, kdy řada firem má obrovskou marketingovou moc a nelze je překonat normální reklamou. Pokud se nebojíte ze sebe dělat blázna, mít bizarní představy a prohlášení, můžete zvítězit. Stačí se nějak dostat na titulní strany. Je to strategie, která skvěle funguje u celebrit – jaký je podle vás důvod, že se Agáta nechá vyfotit, jak jakoby šňupe bílý prášek? Jediný důvod je zaujmout a přitáhnout pozornost, koks to určitě není, to si buďte jistí. Agáta není vymaštěný gangsta, aby se na Facebook fotila i s lupem. Funguje to i u firem.
Vezměte si Ryanair: proč si myslíte, že mluví ve svých prohlášeních o tom, že zruší záchody, nebo lidi budou lítat na stojáka? Velmi pravděpodobně nejde o to, že by to skutečně udělali, protože na cestě mezi takovou představou a realizací je trilion firem, zabývajících se bezpečností, které by jim zatraceně zkomplikovaly život. Ne, oni tím dávají veřejně najevo nevyslovenou zprávu: „Jsme levní a uděláme všechno pro to, abychom byli ještě levnější.“ Takže pokud chcete letenky opravdu levně, podíváte se kam? No na stránky Ryanairu přece. Držgrešlovské chování jim vytváří celou image, díky které lákají zákazníky, kteří chtějí létat za pakatel. Když uděláte prohlášení, že „zlevníte lístky o 40%“, neštěkne po vás ani pes. Když prohlásíte, že lidi s vámi budou lítat na stojáka, bude o tom mluvit celý svět.
To je pane reklama!
Druhým apektem „bláznovství“ je to bláznovství, které demonstrujete směrem do firmy. I Jobs poznamenal něco v tom smyslu, že lidem nevadí, když ze sebe děláte pošuka, podstatné je, když vidí, že vám opravdu jde o úspěch, že jste do své práce zapálení. Jak praví latiníci, verba docent, exempla trahunt: slova poučují, příklady táhnou. Měl jsem maniodepresivního šéfa, který v manické fázi chrlil super nápady a byl ochotný každému poradit. Když měl depresivní fázi, všichni to věděli a nechali ho být, což jeho hodnotu v očích podřízených nijak nesnižovalo. Měl „prostě špatný den“. Jiný šéf neváhal veřejně prohlásit, že když projekt nevyjde, jemu osobně to nevadí, protože může nastoupit do jiné a lepší firmy za více peněz. Proto jest mu výsledek celkem někde. Tato věta ho v mých očích jednorázově a definitivně shodila – jak někdo takový může vést a motivovat? Ano, je lepší být blázen, než se tvářit, že vás vaše práce vlastně vůbec nezajímá.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
