Úvaha: „Internet už není!“ zvolal. Zbyl jen Google, porno a klepy | Kapitola 5
Seznam kapitol
Dnes je internet obecně považován nejen za nejlepší zdroj informací, nejbáječnější médium pro ukládání, ale svým způsobem také za určitou informační autoritu. Je tak snadné vyhledat si něco přes Google a nebo na Wikipedii – ale je to pravda? Nemizí nám náhodou informace před očima a nenahradily obsah jen blogy, eshopy a blikající bannery?
Ano, máme Wayback Machine, ale řada mizících webů a služeb ukazuje, jak je internet svojí povahou tranzientní. Nejde jenom o technologické weby, ale i jiné informační zdroje, které přestávají fungovat a „vydávají se na cestu DIVX“. Stále a stále slýchám, jak lidem přestaly fungovat jejich oblíbené webové stránky / služby / pornostránky – prostě najednou zmizí a nejsou. Internet se chová zcela jinak, než komunikační prostředky minulosti. Když jsem doma při úklidu přerovnával knihy, narazil jsem na několik polic titulů, o kterých jsem si myslel, že si je dobré duše půjčily a už je nevrátily. Knihy nezmizely v „nekonečném cyklu vzájemného půjčování“, jenom skončily v místech, kde byly vlastně úplně ztracené a neužitečné. Nepřestaly však existovat. Dnes jimi mohu opět listovat a hledat v nich skrytá moudra.
Internet se chová jinak: co je z jakéhokoliv důvodu „neužitečné“, zmizí zcela z povrchu světa, pokud to nezanechá otisk v nějakém nezávislém projektu typu Wayback Machine. Jenomže Wayback Machine nepředstavuje nějaké absolutní řešení těkavosti internetu: jednak není stavěný na mapování „hlubokého webu“ (informací, ukrytých v databázích) a také respektuje Robot Exclusion Standard – definici, kam roboti na webu nesmí, aby se jejich pán nedostal do křížku s právníky prohledávaného webu. A to nemluvím o tom, že když si procházíte archivované stránky, až nezdravě často narazíte na informaci o tom, že „stránka nebyla archivována“ a „možná byste to měli zkusit na originálním webu“.
To v praxi vytváří celkem ohromující zónu internetu, který „není nikam zálohován“. Když se dívám na obří projekty jako Globopolis, MySpace či Second Life, vidím nerealizované ambice v duchu „vyhraj nebo padni“. Co se děje s těmi, kteří padají? Co se stane s těmi, kteří padnou? Zůstane po nich nějaký otisk, nebo se nad nimi jednoduše uzavře hladina neustále těkajícího internetu, který se převaluje od Altavisty ke Google a od MySpace k Facebooku? Co bude se všemi těmi informacemi, které na Facebooku skončily, až zkolabuje i on a přejde se k nějaké fajnovější, modernější a obecně více cool informační síti?
Na rozdíl od technooptimistů nevěřím, že první internetová bublina byla zároveň i bublinou poslední. Většina konzervativních investorů, kteří vyznávají „zákon P/E poměru“ (Price to Earnings) vyžadují, aby P/E nepřekračovalo 17 (tj. hodnota akce se vrátila maximálně za 17 let průměrných výnosů). Facebook měl na začátku roku 2011 P/E 125. To je astronomicky mnoho, a hodně nad Google, který měl „jenom“ 25 (i to je číslo v pásmu „hodnota akcií je nadhodnocená“). U vysokých P/E poměrů je možné, že se očekává expanze a velký růst zisků. U Google můžeme nárůst zisků očekávat – ale je opravdu realistické, abychom čekali takový nárůst zisků u Facebooku? Podle mého mínění je Facebook na cestě pozvolna následovat do zapomnění Babylon a Řím – a neříkám to proto, že bych Google+ považoval za podstatně povedenější nebo etičtější počin. Jen odmítám obětovat rozum všeobecné mediální hysterii.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
