Úvaha: „Internet už není!“ zvolal. Zbyl jen Google, porno a klepy | Kapitola 3
Seznam kapitol
Dnes je internet obecně považován nejen za nejlepší zdroj informací, nejbáječnější médium pro ukládání, ale svým způsobem také za určitou informační autoritu. Je tak snadné vyhledat si něco přes Google a nebo na Wikipedii – ale je to pravda? Nemizí nám náhodou informace před očima a nenahradily obsah jen blogy, eshopy a blikající bannery?
Jenže tady je problém: výdaje na reklamu jsou u společností víceméně konstantní, jde o inteligentní alokaci úsilí tam, kde to přinese nejvyšší výnos. Reklamní expert je jako lovec, nechce zakopávat tisíce pastí po celé savaně, ale chce nejdříve zjistit, kde se jeho zákazníci shlukují, kudy chodí, kde odpočívají a kam se chodí napít. Tam potom položí desítky pastí tak, aby byly účinné. Zatímco v raných dobách internetu jeho guruové věřili na kvalitu obsahu, marketingoví guruové hledají taková místa, která navštěvuje masa. A to rozhodně nejsou nejlepší a nejodbornější weby, je to místo, kudy se uživatelé v houfech poflakují. Čtenář, hledající určitou konkrétní informaci, nemá zájem okukovat reklamy. Je třeba najít čtenáře, který se nudí – a jenom málokdo se nudí na odborném webu.
Lidé se poflakují tam, kde to zrovna frčí. To nastartovalo proces, se kterým internetoví guruové nepočítali. Kvalita médií je nepodstatná, není důležité, jak chytré nebo jak stupidní informace zveřejňujete, podstatné je jenom to, kam lidi chodí. Web, který zveřejňuje špičkové informace a chodí tam 30 tisíc lidí, je dobrý. Web, na kterém jsou poslední pomyslná těhotenství nějaké aktuální celebrity, takže tam chodí 300 tisíc lidí, je podstatně lepší. A vyhledávač, přes který vám projde denně 3 miliony lidí, je úplně nejlepší.
Úvahy o kvalitě informací a jejich vlivu na šance přežití se staly postupem času zcela irelevantní, lví podíl sežaly vyhledávače a z tvorby obsahu se stala popelka. Asi jako v duchu úsloví „jen hloupí lidé pracují na jiné“ jsou hvězdy ti, kteří slíznou reklamní budgetovou smetanu (jako Google), zatímco za hlupáky jsou ti, kteří tvoří obsah.
To vedlo k pozvolné degradaci řady internetových médií. Některá se nechala koupit klasickými mediálními společnostmi, které byly jednu dobu ochotny vysázet na dřevo nemalé objemy (v dojmu, že jim „ujíždí vlak“), jiné se pokusily bojovat samy a začaly prohrávat. Neexistuje žádná korelace mezi kvalitou, inteligencí textů a jejich čteností, ba ani pracností, kterou musíte vyvinout pro to, aby vznikly. Čtenost, to je často jediná metrika, která je z hlediska reklamy zajímavá. U řady výborných webů jsem sledoval postupný úpadek, související s tím, že ženy a děti autorů potřebovaly jíst a oni zjišťovali, že buď budou muset snížit pracnost na článek a vyrobit jich víc, nebo budou muset branži opustit úplně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
