Úvaha: Nastává nám konec hardcore hraní? | Kapitola 6
Seznam kapitol
Když nedávno Carmack prohlásil, že už brzy budou dominantní herní platformou tablety a telefony, zavládlo mezi hráči zděšení. Je vůbec možné, že toto prohlašuje autor pecek, jako byl Doom nebo Quake? Kde to jsme? Kde je smysl přetaktování našich PC a kam najednou mizí zdánlivá dominance herních konzolí?
Zatím se ale točíme v úvaze poněkud v kruhu. Hardcore hraní není příliš o hardwaru, ale do jisté míry ani o hře – o řadě titulů nelze říci, zda jsou casual a nebo hardcore, protože jsou tak nějak obojí, podle toho, jak je hrajete. Moderní hry pro tablety tento rys činí výraznější: v Time Builders: Pyramid Rising pro iPad není prakticky možné levely nedohrát, ale na druhou stranu je v mnoha případech velmi těžké splnit je v časovém limitu. Hra po vás nevyžaduje, abyste limit plnili, „jenom“ nedostanete zlaté hodnocení a nepostavíte si palác, ale hru projdete. U řady levelů ale netuším, jak „zlatý“ časový limit splnit, je zjevné, že existuje patrně jenom jeden způsob, jak to zvládnout – a pravděpodobně ho musíte provést bez jediné chyby, jinak smolík pacholík. Je to tedy casual a nebo hardcore titul?
V čem je tedy opravdová podstata hardcore hraní? V tom, že jste ochotni hrát hru déle než jiní a zkoumat její vlastnosti déle než jiní. To, že si lidi kupují naprosto bizarně silný hardware, drahé myši a všelijaké vyšpekovanosti, je jenom marketing prodávající drahé zboží, nabalené na opravdové hardcore hráče. Opravdu špičkoví hráči a sportovci poznají rozdíl mezi běžnou a uhlíkovou golfovou holí nebo běžnou slušnou myší a špičkovou myší se superrychlou reakcí a geniálním rozlišením na fraktálové podložce. Pro normálního hráče ten rozdíl je bezvýznamný, protože mu chybí skill, který by tu relativně malou výhodu mohl proměnit v úžasné skóre, ale nic mu nebrání koupit si to nejlepší vybavení a tak trochu si s ním zafrajeřit.
A to nás přivádí k poslednímu rozlišovacímu znaku mezi casual a hardcore tituly: k tomu, jak přesně využíváte jako hráč svůj čas při hraní. Jste více hardcore, když trávíte u hry delší dobu, ale jenom proto, že to hra sama o sobě žádá, protože je tak rozsáhlá a nebo vyžaduje hodně času pro péči a levelování vašeho panáka či panství – a nebo když hrajete malé množství „profi levelů“ stále dokola, abyste se zlepšili? Osobně jsem přesvědčen o tom, že na tom až tak nezáleží. Hráč, který dokolečka hraje Team Fortress 2, je stejně hardcore jako ten, kdo plnohodnotně žije ve World of Warcraft. Jsou mezi nimi rozdíly, nepochybně, ale jsou oba hardcore.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
