Úvaha: Vzpomínky na budoucnost aneb kam nás dostalo scifi | Kapitola 2
Seznam kapitol
Vývoj jde stále kupředu a už dnes se máme lépe než zítra. Jak ale vypadala představa našich předků o budoucnosti, tedy dnešní realitě? A kam se můžeme posunout my? Zabruslíme do historie, která nás viděla plně automatizované a virtuální. Něco se vyplnilo, něco byla utopie a něco teprve ještě přijde, až se naučíme pracovat s kontextem.
U minimálních časových vzdáleností považuji za krajně nepravděpodobné, že by se technik či konstruktér inspiroval knihou a v některých případech mám spíš dojem, že tomu bylo dokonce přesně naopak. Kupříkladu standardní laptop SchoolBook se objevil v knize z roku 2008, zatímco iniciativa One Laptop Per Child byla oznámena už v roce 2006. Ještě extrémnějším příkladem je ovládání počítače snímáním pohybu svalů, které jest dle Technovelgy v literatuře zmíněno v roce 2004, přičemž Atari Mindlink, navržený k ovládání her pohybem mimického svalstva, byl připraven do výroby už v roce 1984.
Vynikající přehlednou grafiku, ukazující podobnost scifi zařízení a současných technologií přinesl blog Itok. Některé kusy jsou opravdu vypečené – komunikátor ze Star Treku se opravdu docela hodně podobá mobilu Motorola StarTac, ale ještě lepší je srovnání trikodéru a kapesního ultrazvukového skeneru Vscan. U řady konceptů bylo víceméně jasné, že se objeví: velkoplošné obrazovky, videotelefony a nebo třeba tablety (respektive čtečky) se objevovaly se ve scifi poměrně často a jejich užitečnost je tak zjevná, že byla jenom otázka dostupné levné technologie, než se objeví.
I takoví domácí úklidoví roboti ve formě „malých robotků, kteří pojíždějí po zemi a sbírají drobky“, se objevují ve scifi supermoderních bytech budoucnosti dobře od padesátých let, takže taková Roomba nikoho nepřekvapí. Ba co více, zrovna Roomba se podobá úklidovému robotkovi zhruba tak, jak jsem si ho jako dítě představoval (ale v mých představách měl robotek nožičky, aby mohl překonávat kabely, koberce, prahy a další bariéry běžného dne).
Jiné vynálezy, i když vypadají taky logicky, nejsou v reálu tak praktické. Tak kupříkladu hodinky říznuté jiným gadgetem nejsou nic moc – zkoušel jsem hodinky zkombinované s kalkulačkou, s walkmanem a s videowalkmanem, ale přestože to vypadá super ve filmu, v reálném životě jsou ovládací prvky na hodinkách buď moc malé, a nebo jsou hodinky samotné moc velké. Další vynálezy vypadají super, jako třeba podvodní auto, ale k čemu byste ho využili? Něco úplně odlišného je létající auto a nebo jetpac – a v tomto směru existuje už řada velmi pokročilých a docela prakticky vypadajících konceptů. Problém je tady ale v praktických důsledcích technologie – chaos na silnicích se přesune i do třetího rozměru a navíc je tu veliká šance zneužití technologie zločincem či teroristou, takže se uvažuje spíše o tom, že podobná zařízení zůstanou ve výlučném vybavení bezpečnostních složek.
O něco lépe vypadají kompaktní nakladače, které ve skutečnosti už dnes překonávají „loader“ z Alienů a ve formě „silového exoskeletonu“ jsou jednodušší a praktičtější. Už teď je používá americké armáda a exoskeleton je poměrně oceňován, takže předpokládám, že se nakonec změní do formy brnění jako ve Starship Troopers. Ale i jako nakladač se to hodí - do skladů, ale třeba i do domácnosti. Kdyby šlo za přijatelné peníze koupit něco, co zvýší mou schopnost manipulovat se třikrát těžšími náklady, rozhodně bych pro to našel využití.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
